LAKSHMANA: njn, to tak byva, kdyz misto konsensu hledas konflikt.

AMANT: urcite to muze byt i u nas. zbouchnuta cigoska nekde na ubytovne ma uplne jiny pozadavky na maskulinitu (napr. pred cim potrebuje ochranit), nez my tady white privilege co travime cas kecanim na nyxu

jde mi o to ze nema vyznam se snazit toto zobecnit. muzou byt zeny, pro ktere je nejdulezitejsi stabilni partneruv prijem, aby mely na slozenky. jiny chteji jiny veci. jednak povahou a zkusenosti z detstvi, ale prave i skrz tu naplnenost a nenaplnenost potreb

připadá mi, že určitý vyjasnění přináší vnímat to (jakou maskulinitu ženy chtějí) skrz ty potřeby. odspodu

1.-2. nemám zajištěný základní fyziologický potřeby, třeba jídlo, bezpečný spánek. pokud borec v Jemenu nade mnou drží ochrannou ruku a moje děcko neumře hlady, opravdu mi nevadí že mě občas ztříská a že mi rozkazuje. Jsem ráda že je silnej a dokáže ubránit ruiny baráku před paramilitantními jednotkami v okolí

3. mám co jíst a kde spát. pokud borec v patriarchální společnosti na vesnici třeba zajistí, že ostatní lidi mě budou chápat jako součást společenství, řekne jim "toto je moje žena!" a pokud by mi někdo chtěl ubližovat, nějak mě třeba ponižovat ostrakizovat, tak ho zmlátí, .. nedejbože ještě mi ten chlap projevuje nějaké pozitivní city ... tak opravdu neřeším že je někdy macho, naopak vidím ty výhody, jsem hodná pipinka

4.-5. žiju v sociálním státě kde se prosazuje zákon včetně nárokových lidských práv. pokud si zvolím muže, kterej má ke mě respekt, úctu, podporuje mě jako osobnost, tak naše partnerství může být přínosem pro oba. Naopak to, co bylo funkční na předchozích levelech (autoritativnost, agresivita, posessivnost/ochranarstvi) už mě omezuje, nemám o to zájem

INK_FLO: jj, spousta lidi bere nejakej emocni projev u chlapu prave jako selhani a rozebirat svoje pocity se neslusi. pusobit chladne a nedostupne, jako na ne pusobil tatinek, kdyz jim bylo 8 a touzili po jeho uznani. pro nekoho je to asi motor v tom vztahu a tenhle vzorec pan chladny suveren, po jehoz pozornosti a uznani prahnu, nejsou schopny opustit. vrelej zdvorilej clovek jim asi pripada slabej a nic o co by melo smysl usilovat.

Ono to může souviset i s nějakým očekáváním-požadavkem, aby byl muž ta opora, pevný bod. Když pak muž projeví nějakou nejistotu-pochyby, tak té ženě může ujíždět půda pod nohama, protože přichází o nějaké své představy o jeho roli (nakolik relevantní je další věc). Plus je otázka, jestli je větší slabost nejistotu či problém přiznat, či popírat.

Bod sváru může být nějaký projevení křehkosti/zranitelnosti - kluci nepláčou, jsou silní, pevní, mají jasný směr a velkou životní misi, pochyby a selhání se nepřipouští, je třeba to zatlačit dolů a nepřiznat. Spousta mužů tak funguje, spousta žen tento stereotyp akceptuje či vyžaduje. Když se pak taková stereotypní žena potká s mužem, kterej se z tohoto primitivního módu trochu vymanil a je schopnej mluvit o svých pocitech, obavách, přáních, tak v jejích očích může působit jako slaboch/drama queen/zženštilej ufňukanec. Což svým způsobem je samozřejmě do určité míry platný, protože každej sám v sobě musí najít ten "sweet spot", něco mezi zatvrzelým bůvolem a vyměklým sdílejícím naciťujícím růžovým rosolem. A i přesto, že budu mít svůj sweet spot jasnej, tak může být spousta žen, který ho budou chtít posunout jedním či druhým směrem.