NYA:
YMLADRIS: Mně přijde, že zkušenost, jít konat - jo, rozhodně, ale pokud nevím, proč to konám, nerozumím si natolik, že ani nevím, co vlastně potřebuju, abych se v sobě cítil dobře a jako doma, tak se může stát, že ty vnější věci budu dělat donekonečna a nic mi nepřinesou, protože si je budu vybírat podle nějakých společenských pravidel nebo očekávání, ne podle toho, co je ve mně, a nebudu rozumět tomu, co hledám a proč to pořád nefunguje.
Z toho hlediska mi i "bullshit ezo cesty" mi přijdou svým způsobem užitečný, že to nějak signalizuje, že je přijatelný se hledat, a říkám si, že to pro leckoho může bejt první krok, jak se naučit efektivněji hledat sám.
Asi to tak vnímám i proto, že než jsem si sama něco srovnala, přitahovala jsem výhradně muže, s kterými celá ta "emotional labour" byla na mě - krom toho, že na svoje emoce jsem byla vždycky sama, tak když byl vztahový problém, musela jsem já sama přijít na to, z čeho plyne a jak ho řešit, a když něco trápilo partnera, musela jsem já přijít na to, co to vlastně je za emoci (strach? vztek?) a co ji způsobilo, protože oni to naprosto nebyli schopný rozklíčovat, třískali dveřma a utíkali od toho, a dokud jsem to buď nerozebrala a nezačala s nimi řešit konkrétnosti, co by se s tím dalo dělat, nebo prostě neodešla, tak se nic nestalo. Takže jsem asi nevyhnutelně zaujatá, ale jsem obrovskej zastánce "ať to je cokoliv, hlavně jestli to může pomoct jakkoliv se dostat do kontaktu s vlastními emocemi".