Ve finštině existuje slovo sisu. Není tak docela přeložitelné; znamená něco jako houževnatost, drsnost, ochotu postavit se i beznadějné situaci. "Víš, že to nemůže dopadnout dobře, ale stejně se zvedneš a jdeš," jak glosoval jeden Fin. Často si tato zaťatost žádá velmi nezvyklá řešení situací; dobrým příkladem jsou finské taktiky ze Zimní války. Finsko bylo lidsky i technologicky v obrovské nevýhodě, takže si muselo poradit jinak. Třeba...
- Většina ruských vojáků neuměla lyžovat. Naopak skoro každý Fin to uměl, takže se Rusové brzo naučili, že něco jako "bezpečí" neexistuje - maskovaní a téměř bezhluční Finové na lyžích programově napadali ruské jednotky v noci, aby nepřítel nemohl spát a udržet se v teple.
- Finové neměli téměř žádné protitankové zbraně, použitelné pěchotou. Rozjeli proto masovou výrobu zápalných lahví.
- Pohraniční oblastí Finska byly velmi hustě zalesněné a postupovat bylo možné vlastně jen několika lesními cestami a přes zamrzlá jezera. Rusové brzo zjistili, že Finové do ledu na jezerech a bažinách zavrtávají řetězce náloží a pak celý ledový pokryv pod ruskou kolonou odpalují. Takže lepší je postupovat po cestách? No, vlastně ne. Kolony na úzkých cestách byly velice dlouhé a špatně bránitelné; Finové byli schopní rychlým přepadem na utábořenou kolonu kus cesty vyčistit, opevnit se na něm a tím celou kolonu zablokovat. Taktice takovéto postupné likvidace se říkalo motti, což je výraz pro hranici složeného dříví. Volný překlad by byl něco jako "kubíková taktika," ale to zní málo drsně.
- Při přepadech ruských táborů se primárně ničila velitelská stanoviště, sklady zásob a polní kuchyně. Omrzliny a nedostatečná výživa byly leckdy Rusům nebezpečnější, než samotní Finové. Hodilo by se schovat a zahřát v nějaké obsazené vesnici, že? Finové proto při ústupu opuštěné osídlení často pálili a stojící stavby byly zamořené nástrahami.
Sisu ale není ignorování reality. Navzdory své neskutečné houževnatosti Finové věděli, že na něčem se škudlil nedá, pokud mají vojáci zůstat bojeschopní. Ruští vojáci fasovali standardní jídelníček, tedy vesměs chleba a čaj, což na pokrytí namáhavé činnosti v třeskuté zimě nestačilo ( i když zrovna vojáci obojí dostali, což se často nepodařilo). Finové oproti tomu měli řetězec polních kuchyní a saun, aby vojáci po akci rychle dostali teplé jídlo a mohli se pořádně zahřát.
A když ani to nestačilo, měly finské jednotky po ruce pervitin :)