Za druhé světové války se Británie nějakou dobu nacházela v situaci, kdy byla německá invaze na ostrovy považována za reálné riziko, ale zároveň nebylo skoro dost materiálu ani na dostatečné vyzbrojení pravidelné britské armády (protože přeci jenom toho při evakuaci od Dunkirku hodně nechala za sebou). Čím tedy vyzbrojit domobranu, která měla řešit případný překvapivý německý útok? Požadavek masové výroby během nedostatku surovin a průmysových kapacit vyprodukoval některá dost zajímavá řešení - mnohým ovšem kriticky scházela tabulka "kdož miluješ život, buď hodně daleko." Jako příslušník domobrany byste mohli nafasovat třeba...
- "Sticky bomb." Protitankový granát, opatřený na většině povrchu lepkavou hmotou, která měla po hození granátu zajistit jeho přilnutí na tank a ideální účinek výbuchu. To docela fungovalo, pokud daný povrch nebyl mokrý, mastný nebo zablácený (jak už tak tanky leckdy bývají, zejména v britském deštivém počasí). Ovšem na bundu nebo kalhoty uživatele, který se granátu náhodou nesprávně dotknul, lepidlo chytalo přímo úžasně. (Proces přípravy granátu k použití zahrnoval odstraněný přepravního obalu, který lepidlo izoloval od okolního prostředí)
- SIP Grenade, v podstatě trochu vylepšenou zápalnou láhev. I když, vylepšenou... SIP po dopadu zapalovala chemická reakce zápalné směsi se vzduchem po rozbití lahve, takže vrhač se sice při použití neprozradil hořícím hadrem, ale taky v podstatě neexistoval způsob, jak tyto lahve bezpečně přepravovat nebo skladovat. Rozbití lahve=oheň a dusivý fosforový dým. Dodneška se občas ukrytá bedýnka SIPů najde při provádění zemních prací - zjistíte to tak, že vám začne bez varování něco hořet na radlici buldozeru.
- Northover Projector, víceméně mušketu na výšeuvedené zápalné lahve. Zadání bylo nejspíš něco jako "lidi nechtějí používat SIP granáty, ukažte jim, že to může být ještě horší." NP totiž pomocí malé náložky černého prachu střílel mimo jiné právě SIP Grenades, ovšem občas se stalo, že se láhev roztříštila už během odpalu a jemně oflambovala obsluhu.
- Píku, přesněji kus železné trubky s navařeným bodákem. Pušek bylo tak málo, že když Churchill požadoval, aby měl každý domobranec nějakou, jakoukoliv, zbraň, vláda zadala výrobu čtvrt milionu primitivních pík. Když se tahle zakázka prozradila, vzbudila značnou nelibost veřejnosti i domobranců, takže k širšímu využití této high-tech výzbroje nedošlo. Jistý lord Henry Page Croft se pokoušel argumentovat, že píka je pro městský boj docela šikovná zbraň, ale dosáhl naštěstí jen toho, že se této zbrani začalo posměšně říkat "Croftova píka."
Těžko se divit, že příslušník domobrany měl oproti běžnému vojákovi čtyřikrát větší šanci, že zemře kvůli nehodě při výcviku.