KOVOVAMINCE:...a kdyz se nenechal, zazdili tam jeho:))

HAR4NT: Normální základová/stavební obětina v zájmu větší odolnosti stavby. A vrátnýho podmázli.

SALVATOR: na Nyxu se ví všechno :D

SALVATOR: ja uz sem tak zblblej, ze sem cet "Sakra, sorry za ty chybějící otroky" a predstavil sem si stavbyvedouciho na ty Via BigMac, jak vecer vraci pracovni cetu do otrocince a par kusu jich chybi, pac sou uz "zacestěný" do zakladu, tak jen pokrci ramenama a rekne vratnymu v otrocinci tohleto...:)

Třeba toledský arcibiskup Rodrigo Jimenés de Rada měl sice v rakvi dvoje nohavice, ale oboje oblečené. Vespod teplé vlněné "jägrovky" a na nich barevné hedvábné nohavice. A ještě vyšívané bačkůrky.

Co vím, tak středověkým panovníkům a jiným potentátům se do rakve žádné oblečení na převlečení nedávalo :) pohřební milodary jsou předkřesťanská tradice.

Což mi připomíná, otázku, která mi už nějakou fobu vrtá v hlavě. Občas se vystavují oděvy z hrobek panovníků apod. Ptala jsem se kamarádů archeologů, jestli ty urozené mrtvoly po průzkumu hrobky nechávají nahaté nebo jim dají nějaký náhradní rubáš. Nikdo mi zatím neodpověděl, ale tady se ví všechno, tak to zkouším :)

NIKDAS: U správného italského můžeš koukat na pravou starořímskou silnici s kostrami otroků.

SALVATOR: Dostala jsem chuť na italského Big Maca :))

V Itálii, ve městě Frattocchie našli při stavbě McDonald's kus starý římský silnice a nějaký kostry. Aby s tím vším nemuseli hejbat, tak to tam prostě nechali a mekáč postavili na tom, se skleněnou podlahou, takže se člověk ve frontě může kochat starou římskou silnicí. A starejma římskejma kostrama. Dkonce se dá jít dolů, po silnici se projít a ostatky si prohlídnout. Samozřejmě se neví, komu mohly patřit, odhaduje se, že to mohli bejt otroci, který silnici stavili.

V sobotu nezapomeňte nechat zbytky na stole. :)

Je to z knihy Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře od Evy Večerkové.
Jinak Slovácké muzeum má ke stažení dobrou knížku, kde se kult zemřelých taky řeší.
https://www.slovackemuzeum.cz/cardfiles/card-slovackemuzeum/card-4265/files/3c061ef2dddb647217c505c432218c71-kult-a-zivly.pdf

PESTRYPAPOUSEK: A tady si přisadím zajímavost, že právě tenhle zvyk dal údajně vzniknout obratu "být na prkně," = mrtvý. Mimo jiné proto, že v některých oblastech se tím neřešil jen problém momentálně zmrzlé země, ale nějaký druh rituálního prkna se vyráběl jako podložka pro každého (nebo téměř každého) nebožtíka.

GREATDRAKE: po pravdě, kdybych si měla vybrat, ke kterému způsobu řešení zámrzo-funerálního problému se mám přiklonit, váhala bych:
Umrlčí prkno – Wikipedie
https://cs.wikipedia.org/wiki/Umrl%C4%8D%C3%AD_prkno

Ve městech jako Astana, kde zem v zimě promrzne do hloubky a kopání je extrémně náročné, se, podle statistik z předchozího roku, kopou hroby na zimu do foroty v létě a na podzim.

chionofóbie - chronická hrůza ze sněhu, vetšinou spojená s nějakým traumatickým zážitkem, kolikrát ani nesouvisejicím se sněhem. příklad: stavební dělník zasypaný pískem kterého na poslení chvíli zachranili před udušením. udajně celkem běžná PTSD u frontových francouzských vojáku ve ww1, kdy na ně němci stříleli stylem "bubnová palba", tj. dělostřelecká granát co půl minuty po dobu několika dní. a těch několik dní na ty vojáky defakto imrvere "sněžil" písek a hlína vymrštěná výbuchy granátů. dotyční pak nebyli schopni po válce když sněžilo, vyjít na ulici.