tohle je ze Zjištění ajelikož si myslím, že bychom kolem toho mohli ještě vést debatu, tak to kopíruji sem (neumím odělat odkaz na post ve vedlejším auditku.)
FIONOR --- --- 6:08:24 3.6.2023
+30
že před zhruba deseti lety psycholog Paul Piff na Kalifornské univerzitě provedl sérii experimentů a pozorování zaměřených etiku a bohatství/privilegia - jeho tým například sledoval korelaci mezi hodnotou automobilu a tendencí řidiče dodržovat předpisy (včetně například puštění chodce na přechodu, které je ošetřeno zákonem). V laboratorních podmínkách také sledoval, nakolik byli lidé v závislosti na své sociální třídě (příjmu) ochotni podvádět v “self-reported” úkolech a přivlastňovat si majetek (v tomto případě bonbóny z misky, o kterých byli participanti informováni, že jsou určené pro děti v jiném experimentu).
Nejzajímavější byl ale experiment s hrou Monopoly, ve které nejprve dva účastníci testu hodili mincí a jeden z nich dostal do začátku dvojnásobek peněz, začínal první, dostal při průchodu startem dvojnásobek, házel více kostkami a dostal na hracím plánu prestižnější figurku s Rolls-Roycem.
Už během 15 minut se ukázalo, že zvýhodněný hráč je ve hře výrazně agresivnější - dělá dominantní gesta, ponižuje slovně svého oponenta, umisťuje žetony na hrací plán s větší vervou, než by musel a bere si z připravené misky s preclíky většími hrstmi (pojídá je hlasitěji).
Při zhodnocení na konci hry zvýhodnění hráči připisovali své (nepřekvapivé) vítězství zejména své strategii a schopnosti reagovat na situaci. Pokud zmínili náhodu, bylo to v souvislosti s konkrétním šťastným hodem, nikoliv s výchozím hodem mincí, který jim dal počáteční nefér výhodu.
Tento experiment byl opakován i v Evropě a JAR se stejnými výsledky - privilegovaný hráč připisoval v dvojnásobné míře své úspěchy vlastním schopnostem a nikoliv počáteční výhodě.
Podobně v ostatních experimentech řidiči dražších vozidel v signifikantně větší míře porušovali předpisy a osoby z vyšších společenských skupin výrazně častěji podváděli v testech a brali si větší množství bonbónů.
Paul Piff takové chování označil za reverzibilní, nicméně to vyžadovalo práci navíc - například pouštění videí s charitativní tematikou. Což podporuje i behaviorální experiment, který v rice 2008 provedl Dan Ariely, ve kterém participanti placeného “self-reported” testu podváděli méně, pokud jedním z prvních úkolů byl jakýsi morality check (v Arielyho případě pokyn vypsat desatero přikázání).
Nicméně tento experiment (jeho výsledky) se nedaří zcela replikovat a Piffův výsledek nebyl úplně přesvědčivý...
Konstanta tak zůstala, že privilegovaní lidé se chovají jako čuráci.