Mně na cibetkové kávě vždy přišlo vtipné, jak to s ní začalo. Tedy podle tradované legendy, která se ale občas jeví opravdu jako legenda, protože původ je jednou v Indonésii, konkrétně na Sumatře, jednou na Filipínách, ale možná to je jedno a je to jenom nepřesnost popisu.
Kávu prý začali pěstovat Holanďané, kteří místní ostrovy kolonizovali. Místní domorodci do té doby kávu neznali a nepili, pouze museli na plantážích pracovat. A měli přísně zakázáno kávové boby sbírat, odnášet a konzumovat. Padaly za to velké tresty. Nicméně si místní všimli, že bobule kávovníku chutnají cibetkám (navíc si vybírají ta nejzralejší) a co víc - kávová zrna jimi procházejí neporušená (o částečné fermentaci při trávení nic netušili). A tak je zkusili sesbírat, svařit a ochutnat. A ono to bylo dobré... Později se ukázalo, že dokonce mnohem chutnější než to, co odváželi obchodníci v lodích pryč. Trvalo hodně dlouho, než si toho všimli i majitelé plantáží a kdy vzali na vědomí, že to není jenom nechutná místní zhůvěřilost, ale že to je opravdu kvalitní káva.
Mno, sám tohle neposoudím - mně pražená káva nechutná a vyvolává dusivý pocit. Jakákoli. Nepražená káva zase není žádný zázrak. Ale cibetkám dávám za pravdu v jednom - kávové bobule jsou opravdu dobré. Samotné kávové zrno nepotřebuju, stačí dužina - u nás dostupná sušená jako Cascara, ze které se dá uvařit... no... káva to není, je to "ovocný" výluh se specifickou chutí, prostě Cascara.