Objevil sem něco, co sem dodneška netušil a sice že pro zápis rumunštiny se využívala azbuka a to minimálně od roku 1521, ze kdy pochází první záznam psaný rumuštiny (
dopis obchodníka Neacșu starostovi Brašova, kterym byl jistej Johannes Benkner) až do 20. let 20. století, to už ale jen okrajově v Besarábii, která byla pod nadvládou Ruska. V samotným Rumunsku se od azbuky začalo upouštět od roku 1828 do roku 1881, kdy ji přestala používat i Rumunská pravoslavná církev. Co mi přijde zajímavý je, že přechod neproběh úplně naráz v tom smyslu, že existovala celá řada přechodnejch abeced (alfabetul român de tranziție, nebo taky alfabetul civil), který v různý míře kombinovaly azbuku a latinku, přičemž postupem času se ve směsce objevovalo čím dálo víc latinky na úkor azbuky. Takže text z roku 1850 moh třeba eště vypadat takhle:
Татъль ностру, кареле єщй ꙟ черюрй, сфинцѣскъсе нумеле тъу: Віе ꙟпъръціѧ та: Фіе воѧ та, пре кумь ꙟ черю̆, ши пре пъмѫнть. Пѫйнѣ ноастръ чѣ де тоате зилеле, дънеѡ ноаѡ астъзй. Ши не ꙗртъ ноаѡ даторійле ноастре, пре кумь ши ной єртъмь даторничилѡрь нощрй. Ши ну не дуче пре ной ꙟ испитъ, чи не избъвѣще де чель ръу. Къ ата ꙗсте ꙟпъръціѧ, ши Путѣрѣ, ши мърирѣ ꙟ вѣчй, аминь.
V roce 1858 už takhle:
Kлos вine din Пaeonia шi din mȢnteлe Рodoпe: taie прin miжlok mȢnteлe ХemȢs шi se вaрsъ în aчelaшĭ fлȢвiȢ̆. AngрȢs kȢрџe din Iлiрa sпрe noрd, tрeчe прin лȢnka Tрiбaлinъ шi se вaрsъ în БрongȢs шi aчest din Ȣрmъ în Isteр; asfeл înkъt IsteрȢл прimeste tot întр'Ȣn timп aпeлe a doъ рîȢрĭ maрĭ. Kaрпis шi Aлпis es din цaръ maĭ sȢs de Oбрiчĭ, kȢрџe sпрe noрd шi se пeрd în aчeлaш fлȢвiȢ̆... IsteрȢл ese din цaрa Чeлцiлoр, шi dȢпъ чe tрeчe EȢрoпa întрeagъ, întръ прin Skiцia прintр'Ȣna din mърџiniлe eĭ.
Bohužel nejde o ty samý texty.
Přechod na latinku mělo silnej vliv na rumunský a moldavský národní uvědomnění a bylo i úzce spojený s rumunským vyhlášením nezávislosti.
Co by mě ale fakt zajímalo je, jak se autoři a hlavně čtenáři vyrovnávali s tím, že stejný grafémy v obou abecedách můžou zastupovat jiný fonémy. Například grafém "O" je v obou abecedách znakem pro zvuk "o", "T" pro "t" atd., neplatí to ale pro řadu dalších, jako sou "B" (b vs. v), P (p vs. r), "H" (h vs. n), C (c vs. s) atd. Předpokládal bych, že se musely vyskytnout slova, který nabývaly různýho významu, pokud je člověk čet v latince nebo azbuce.
Mimochodem, stejným procesem teď procházi Kazachstán. V roce 2017 začali přechod na latinku a hotovo má bejt do roku 2031.