Nuselský most v Praze je betonová konstrukce z přelomu 60. a 70. let, která spojuje Pankrác se středem města přes hluboké údolí. Je postaven z předpjatého betonu, tehdy nové technologie, která umožnila stavbu dlouhého, štíhlého a zároveň pevného mostu. Uvnitř mostu vede tubus, v němž je dvoukolejná trať metra linky C. Tubus je od hlavní konstrukce oddělen, aby se omezily vibrace a hluk, a je uložen na pružných ložiscích. Tento kombinovaný systém silniční a železniční dopravy byl na svou dobu mimořádně pokročilý.
Stavba probíhala metodou letmé betonáže – jednotlivé segmenty se budovaly z obou stran údolí směrem k sobě a postupně se předpínaly ocelovými lany. Při spojování se muselo dosáhnout milimetrové přesnosti. Vnitřní část mostu tvoří dutý nosník, který umožňuje nejen vedení metra, ale i inspekční přístup. Most má šest polí a největší rozpětí přesahuje 110 metrů.
Během výstavby došlo k zásadní změně – původně se počítalo s lehčími československými vozy metra, ale po roce 1968 byly nasazeny těžší sovětské soupravy. To si vyžádalo zesílení konstrukce ocelovým roštem uvnitř tubusu. Statická zatěžovací zkouška v roce 1970 proběhla pomocí 66 tanků T-55, které ověřily nosnost mostu. Dynamické testy zahrnovaly i použití raketových motorů pro simulaci zrychlení metra.
Most je uložen na mohutných ložiskách, které umožňují pohyb konstrukce při změnách teplot. Má vnitřní drenážní systém, který odvádí vodu, aby nedošlo ke korozi lan. Pravidelně se kontrolují mikrotrhliny, průhyby i napětí v konstrukci pomocí tenzometrů. Inspekční chodby uvnitř mostu slouží k přímému sledování jeho stavu. V roce 2011–2013 prošel Nuselský most zásadní rekonstrukcí, během které byla vyměněna izolace, ložiska i část mostovky. Stav předpínacích lan a betonu byl posouzen jako dobrý.
Most byl od začátku navržen na životnost minimálně 100 let. Díky kvalitě betonu, vysoké technické úrovni návrhu a pravidelné údržbě se očekává, že může bezpečně sloužit nejméně do 70. let 21. století. Z dnešního pohledu jde o konstrukci, která stále patří mezi nejvýznamnější technické stavby své doby ve střední Evropě – ne kvůli velikosti, ale kvůli tomu, jak komplexně a odvážně byla navržena.
