v návaznosti na sportovní výkony vedle ve
[Zjištění]Nejdelší zaznamenaný čas maratonského běžce je 54 let 8 měsíců 6 dní 5 hodin 32 minut 20,3 sekund.
Kanakuri Shizō byl prvním japonským atletem, který se kvalifikoval na olympijské hry, a to do Švédska v roce 1912, v disciplíně maratonský běh. To léto ovšem panovala krutá horka (však je to taky to léto, kdy během maratonu zemřel Francisco Lázaro, první novodobá oběť olympijských her), a Shizō po 16 mílích vběhnul (vklopýtal?) na jakousi zahradní slavnost, kde jim vypil všechen pomerančový džus, pak v tichosti nasedl na vlak a následně se vrátil do Japonska, aniž by cokoli komukoli řekl. Švédští pořadatelé ho tedy nechali zařadit na švédský seznam pohřešovaných osob, kde zůstal evidován 50 let.
Shizō ovšem samozřejmě nebyl zas až tak ztracený, měl se účastnit olympiády 1916 v Berlíně (to nějak neklaplo, proč asi), v roce 1920 v Antwerpách skončil 16. a v Paříži 1924 odstartoval, ale nedoběhl (to už ale pořadatelům nahlásil).
Pak se trochu ztratil ze světa, ale švédští novináři ho v roce 1967 vypátrali v Japonsku a Sveriges Television mu nabídla možnost závod dokončit. Svůj maratónský běh doběhl 20. března 1967, v téměř 76 letech. Řekl k tomu lakonicky "It was a long trip. Along the way, I got married, had six children and ten grandchildren."
Nemohl samozřejmě vynechat ani tu farmu, kde se kdysi stavil na osvěžující drink. Poseděl s Bengtem Petrem, synem svých původních hostitelů, který mu ukázal rodinnou památku - japonský text, který jim tam Shizō kdysi nechal jako poděkování. Co Petre řekl, když mu Shizō řekl, že jde pouze o staré celní prohlášení, to novináři nezaznamenali.
