MEJLA77: Neumím posoudit, jak vidění ptáků souvisí s kvantovým provázáním, třeba na tom i něco je (asi by to chtělo nějaký původní vědecký článek). Nicméně formulace "Tyto elektrony jsou provázané, tedy reagují stejně na magnetické pole Země" ve mně vyvolává velmi rozporuplné pocity (na oba prostě působí Lorentzova síla, ne? To ještě neznamená kvantovou provázanost.) a ač tam někde asi je zdravé jádro, imho je pod nánosem určité vrstvy "fantazie" toho novináře :)
Ale chci spíš udělat "malinký" komentář bokem: strááášně mě tahá za oko, jak se v tom novinovém článku nadužívá pojem "kvantový". Snad vysvětlím, proč to nedává smysl, a co je na tom koncepčně špatně (je to zde de fakto novinářský buzzword):
Kvantová fyzika se zabývá mikrosvětem, kde hrají velkou roli principy kvantové mechaniky, a nazývá se kvantová proto, aby se odlišila od fyziky klasické (nekvantové), kde tyto efekty nehrají téměř žádnou roli - typicky v našem makrosvětě. (Trochu podobně je to s pojmem relativistická fyzika, která se aplikuje v situacích s vysokými rychlostmi a/nebo gravitačními poli, opět aby se odlišilo od klasické fyziky, kde tyhle věci nehrají roli.) Jak to, že když je elektron nebo atom nebo molekula nebo foton kvantový objekt a veškerá hmota a světlo se z nich skládá, tak že se ty kvantové jevy normálně v běžném životě neprojeví? Jak to, že jednotlivé části jsou z podstaty kvantové, ale jejich soubor jako celek příslušné chování prakticky nikdy nevykazuje? Hlavním důvodem je, že skoro nikdy ty součástky nejsou "sehrané", jsou jako hudebníci, každý si hraje nezávisle svůj part, ale nikdo se nesynchronizuje s ostatními hráči.
*)Ano, je několik jevů, kdy ta kvantovost vyhřezne i do makrosvěta, kdy se hudebníci sesynchronizují. Takovým jevům se pak speciálně říká makroskopcké kvantové jevy a jde v podstatě hlavně o supravodivost a supratekutost, a jde při nich o to, že si elektrony (supravodivost) nebo atomy kapaliny (supratekutost) sesynchronizují fázi svých vlnových funkcí na makroskopické úrovni. Nebo umíme hodně zchladit pár atomů, aby také zkondenzovaly do nějakého společného kvantového stavu. Nebo se o něco podobného právě pokoušíme u těch kvantových počítačů. (A tam ten přívlastek má perfektní smysl - je to pak core principle a bez té korelace by to nefungovalo.)
Tak, to je zažitý pohled. No a nebo můžeme použít termín kvantový kdykoliv přichází do úvahy něco, co klasické fyzika doslovně výslovně nepopisuje - jenomže pak je kvantové naprosto ale úplně naprosto všechno. A tím pádem je takový pojem zcela vyprázdněn a přestává mít smysl. Dotknu se prsty klávesnice jak tohle píšu? Ne, houbelec, jen se prolnuly vlnové funkce elektronů na okraji jedné i druhé hmoty (prstu a klávesy) a kvůli kvantovce (Pauli) a elektrostatické repulzi (Coulomb) se jim k sobě nechce. Takže kvantové psaní na počítači. A i kdyby chtělo, tak stejně ani prst ani klávesnice stejně ve skutečnosti neexistují. Můj prst je z molekul a ty z atomů, ale atom je vlastně jen prázdný prostor.
**)Takže jakmile začnu s takovým pojmenováváním, neskončím dokud nepojmenuju kvantově v podstatě všechno.
Takže když při fotosyntéze dopadne foton na chlorofyl nebo při dívání se červenky dopadne foton na kryptochrom v jejím oku, excituje se elektron a dojde k nějaké chemické reakci. K reakci, ke které by samovolně (bez dodání té energie fotonem) nedošlo. Akorát ten novinář v článku používá pojem exciton, což je pár elektron-díra, a je to určitý fyzikální pojem a má svůj význam při transportu elektronů (např. v polovodičích) a to hlavně proto, že se s takovou kvazičásticí lépe počítá. Tady je to imho spíše samoúčelný termín na zmatení čtenáře, podobně jako ten výraz kvantový.
Každopádně je to normální chemická reakce, nic speciálně kvantového (pokud tedy holt nepovažujeme úplně všechny chemická reakce za kvantové).
*)Matematicky se to vyjadřuje vlnovou funkcí, která každému bodu v prostoru přiřazuje číslo. A je potřeba, aby ta vlnová funkce byla komplexní, takže to přiřazené číslo je komplexní, tj. má reálnou a imaginární část. To je jen názvosloví, je ale nesmírně důležité, že to není jen jednoduché (reálné) číslo, ale že má ty komponenty dvě (jako klidně mohou být dvě reálná čísla, ale pak bychom se zbytečně při počítání s takovou nekomplexní vlnovou funkcí ochudili o perfektní nástroje matematiky pro práci s komplexními čísly a funkcemi.) Jedno to číslo (reálná část) je amplituda té vlnové funkce (a její kvadrát vyjadřuje hustotu pravděpodobnosti, že se částice v daném bodě nachází) a to druhé číslo (imaginární část) má význam fáze. Pro normální látku nebo jiný soubor částic nejsou fáze vlnových funkcí jednotlivých částic nikterak synchronizovány (každý hudebník si šmrdlá svoje). To ale ničemu nevadí, amplitudu mají, takže někde v prostoru je najdeme. Nic co se týká polohy, rychlosti nebo něšeho hmatatelného na fázi nijak nezávisí. Skoro by jeden řekl, že je až zbytečná. (Pro jednu částici ano, je-li jich víc, tak už právě jde o tu jejich možnou synchronicitu a fáze začne mít svůj význam.) Když se totiž nějakým zázrakem sesynchronizují, začnou se dít zajímavé věci, jako že třeba elektrický proud teče supravodičem se zcela nulovým elektrickým odporem (protože se spolu náhodně dva vodivostní elektrony sesynchronizují výměnou fononu, kmitu krystalické mřížky. Na maličký okamžik spolu vytvoří Cooperův pár a tohle se pořád opakuje, až se ten celý soubor elektronů sladí do jednotné fáze ... a ta pak teče supravodičem hezky spořádaně a "bez vzájemného strkání".)
**)Prakticky celý "objem" atomu (definice objemu atomu je taky celkem ošemetná záležitost) je prázdný a "někde" v něm jsou elektrony. Ale elektron nemá rozměr/objem, je to bodová částice, nezabírá žádný prostor. No ještě že máme jádro. Sice zabírá jen asi 0.001 % objemu atomu, ale je to přece hmota (elektron se hlásí, že on je hmota taky, má přece hmotnost, šach mat, Gumbo!). Jádro je složeno z neutronů a protonů (a vazebné energie, která je drží pohromadě a která taky trochu nějakým procentíčkem přispívá k hmotnosti jádra). No akorát že jak neutron tak i proton jsou opět "prázdné", jsou v nich jen tři kvarky a hromada interakcí (gluonů, které si mezi sebou vyměnují) a spousta neustále vznikajících virtuálních párů kvark-antikvark. No akorát že pro nukleon - narozdíl od toho jádra - už tyhle ty interakce (gluonové pole) co se týče hmotnosti převažují a tvoří prakticky veškerou hmotnost nukleonu. Nevím, jestli to někdy zjistíme, ale nedivil bych se, kdyby se časem ukázalo, že kvark taky z ničeho není (jen se v něm prostě něco mele). Prostě žádná hmota není, volové, jděte domů, jsme jen pole a energie :))