Robert Andrews Millikan (1868-1953) původně studoval "klasická studia" (latinu, řečtinu, historii, archeologii, umění, mytologii a tak podobně". Na konci druhého ročníku ho jeho učitel řečtiny požádal, aby v příštím akademickém roce vyučoval kurs Základy fyziky. Millikan sice protestoval, že o fyzice neví vůbec nic, ale nakonec si koupil pár knížek, o prázdninách si je přečetl a kurs s úspěchem odučil.
Zanechalo to na něm tak silnou stopu, že si z fyziky udělal doktorát a v roce 1923 dostal Nobelovu cena za fyziku, za výzkum elementárního elektrického náboje a fotoelektrického jevu.
(sám Millikan byl historicky poněkud kontroverzní postava, krom nepopiratelného přínosu k fyzice zastával taky eugenické názory, takže po něm pojmenované ceny / školy / budovy se postupně přejmenovávají, ale tak to už se stává. A měl taky očividně velmi kvalitní geny, protože všichni tři jeho synové byli vědecky činní; ten prostřední, Glenn Allan Millikan, navrhl přenosný oximetr, který se stal součástí vybavení bojových pilotů během WW2)