Všichni tu řešej jak dosáhnout toho, aby jim pečený holubi lítali do huby, tak já sem dám jeden odpozorovanej alternativní případ, co by mohl někoho inspirovat.

V jedný vsi nedaleko od nás kdysi zakotvili Holanďani. Celá rodina. Jejich koncept byl prostej. Prodali v NL nemovitost, koupili nějakou jinou v horšim stavu za zlomek ceny, do tý se přestěhovali celá rodina a začali jí opravovat. Z rozdílu cen žili a investovali do oprav. Investovali hlavně ale svůj čas a práci. Byli spolu celý dny. Naučili se řemesla, cestovali takhle po celý Evropě (dělali to tak opakovaně), zůstane po nich spousta pěknýho a práci mají zajištěnou.

Je to teda dost hippie koncept, já bych do toho nešel, ale přišlo mi to inspirativní. Že i tak může být člověk finančně nezávislej.

Moje vize je minimalizovat nutný vstupní náklady (bydlení, energie), vyškrtat všechny nepotřebný přisírky (pojistky a s nima související revize atd.), maximalizovat vlastní fyzický nasazení (práce je vždycky nejdražší) a vyhnout se v maximální možný míře půjčkám.

Výsledkem sice nebude perpetuum mobile, ale ta svoboda a lehkost rozhodování o vlastnim osudu je k nezaplacení.
Myslim, že se to na mym zdravotnim stavu podepíše mnohem líp, než kdybych maximalizoval výnosy a roztáčel hypošky ve velkym. Člověk pak neni při zemi a generuje to další náklady a strachy. Je to klišé, ale skromnej a jednoduchej život je imho mnohem efektivnější, snažší a příjemnější cesta, než hledat zlatý doly.

NOISEGATE: Kdyz jsem si poridil dite a dum, tak jsem presel na zkraceny uvazek 0.8 a mel to tak skoro 6 let. Tak nejak jsem vsechno stihal. Dite slo do skoly, tak jsem presel na plnej uvazek, sice mam 20% platu plus, ale mam pocit ze nestiham vubec nic :/ ani praci, ani dite, ani dum. Volny cas je pro me sci-fi.

DYNK: co s volným časem je zajímavý téma, pro většinu lidí je to asi úplný scifi, ale několik let jsem pracoval jen 4 dny v týdnu, poslední dobou se ale začínám opět vracet k pěti dnům v kanclu, byť po kratší domu (obvykle max. 6 hodin denně). Den volna navíc zní sice fajn, ale jsem založením spíš společenskej typ a když jsou všichni ostatní, vč. ženy, v práci, přestalo mi to postupně dávat smysl. Zatím jsme tedy bez dětí, až přijdou bude to asi jiná písnička :)

DYNK: Tak tam by byl postup jasný :))
Minimálně bylo dobré se poučit z reálných zkušeností místních sousedů.
Měli byty, koupili domy v místní čtvrti. Ti, co byty prodali, hypotéku splatili o pár let dříve než ti, co si byty ponechali.
Ti druzí jsou teď vysmátí - měli příjem, který jim částečně umořoval hypotéku. A teď do bytů stěhují své potomky. Nebo si byty drží dál a cestují, investují…
Ti první chystají finanční základ pro byty pro potomky. A ty náklady jsou dost jinde.

DYNK: V tomhle se k tomu stavím asi skromně.
Aktuálně mi postačí fungovat bez finančních závazků - bez hypotéky. Ale s budováním souběžné finanční rezervy na 2 roky, což není málo na čtyřčlennou rodinu se zachováním aktuálního životního standardu, s nutností fungovat s 1-2 auty a s velkou pravděpodobností placení soukromých škol dětem.

Takže v současné době je pro mne pojem “finanční nezávislost” primárně o stavu “dluhy nula” (což je jaksi mimo aktuální trendy a s velkou pravděpodobností časem s mužem změníme názor) a zachování si slušné životní úrovně ve vyšším věku, nespoléhat se na důchod a mít funkční portfolio pasivních příjmů.

DYNK: v cem delas ty grafy?

HLIDKA: Já osobně to naplánované mít potřebuju - jednak proto, abych si mohl čas od času připomenout proč to dělám a také proto, abych mohl vyhodnocovat jestli se mi plán daří naplňovat, nebo ne. S tím, že se to naplánovat nedá nesouhlasím. Samozřejmě se plán může (a pravděpodobně bude) v čase měnit podle aktuálního vývoje, to mi přijde přirozené.

Ono v životě nejde s jistotou plánovat nic, ale to už je trošku na jinou debatu:)

ILLUZE: Ono je to dost individuální a je tam hodně proměnných (inflace, zhodnocení investic). Takže ten výsledek není nic, na co by se dalo skálopevně spolehnout. Je to spíš k tomu, aby člověk získal představu co je a co není reálné.

Když to vezmu na příkladu, který jsem uvedl níže, tak ten odpovídá člověku, který má teď zainvestované dva miliony korun a po těch patnáct let odkládá do investic 25 tis. Kč měsíčně. Klíčovou roli tady hraje čas (díky složenému úročení), takže pokud by člověk nechtěl FN za 15 let, ale až za 25 let, tak mu místo 25 tis. Kč stačí odkládat 5 tis. Kč měsíčně.

Pro úplnost ještě dodám, že v příkladu se počítá s každoroční inflací 2.5 % a očekávaným zhodnocením investic 8.3 % před započtením inflace. Osobně to považuju za realistický scénář, ale to je subjektivní.

Mám rád grafy, takže přikládám ještě pro názornost oba scénáře. Oranžová čárkovaná linka znázorňuje cílovou částku, která díky inflaci není konstantní, ale nehezky utíká stále výš a výš. Tečkovaná fialová reprezentuje očekávaný vývoj investic (vklady a zhodnocení). Ve chvíli, kdy se ty dvě linky protnou, tak je dosaženo FN.

Pravidelná investice 25tis. Kč měsíčně:


Pravidelná investice 5tis. Kč měsíčně:

To je snad vetsinou zaklad. Urcit kolik chces aby ti prinasely v prumeru investice rocne, pocitat s predpokladanou % vynosnosti a z toho dopocitat cilovou castku.

DYNK: Já myslím, že se to takhle naplánovat nedá. Ne když nevím, co budu dělat, tím pádem kolik budu ještě vydělávat.
Cestování má výhodu, že se dá podle potřeby regulovat, kolik za něj utratit, takže tam si představuju, že se to v budoucnu může pružně přizpůsobovat.
Na druhou stranu odhadnout třeba pravděpodobnost rozvodu je těžké, a to s těmi čísly zamává úplně zásadně a ani se na to nedá pojistit.

DYNK: Cestovat a vůbec neřešit, jestli se můj blogýsek někomu líbí :)

Nemam to jeste 100% rozmysleny, ale laka mne par veci. Jednak zkracenej pracovni tyden a druhak prace ktera by mi davala dalsi smysl.. neco jako projekty pro zabavu (treba nejaky startupy a/nebo dobrocinnost). Pripadne jsem si rikal ze by taky mohlo byt fajn trochu zase cestovat a pripadne po navratu jit na par hodin tydne ucit na vejsku.