CUKI: promin, ale tohle uz davno vi kazdej sberac kovu. [facepalm emotikon]

CUKI: Nemělo by být z tolika nemovitostí tak 4-5x tolik?

Jinak pro me je finanční nezávislost to že si můžu koupit cokoliv aniž bych sledoval kolik to stojí a zároveň limitovat na 0 (stát zanedbejme) počet lidí které musím poslouchat.

CUKI: ja bych teda za 15k mesicne cestovat nemohl, ale je fakt, ze na stop uz sem starej a na spani pod sirakem v lese taky, takovy srani v prirode me fakt desi. to ma holt kazdej jinej, ja uz vyzaduju nejakej ten servis pro sebe.

DYNK: nojo, ale jak už bylo řečeno, až děti vyrostou, najednou ti hrozně času přibyde :-) jinak práce na zkrácený uvaze je skvělé řešení, já když jsem měla dceru malou, pracovala jsem na 6 hodin a stíhala jsem s přehledem všechno, když jsem to pak natahla na normální pracovní dobu, byl to šok, protože jsem nestíhala absolutně nic.

Já v tom vašem filozofování o finanční nezávislosti vidím hlavní problém v tom, že to směřujete k tomu, kolik je třeba mít aktiv a jaká částka vám bude stačit, abyste mohli přestat co nejdříve pracovat a pak si konečně realizovat ten nezávislý život. Jako pokud vás práce štve a chodíte tam jen kvůli penězům, tak to fakt děláte blbě. Ten zabitý čas vám nikdo nikdy nevrátí. Já svoji finanční nezávislost řeším z toho úhlu pohledu, jestli bych mohla přestat pracovat, kdyby nastaly nějaké okolnosti, že bych k tomu byla donucena a jinak fakt hodlám v pohodě pracovat nejméně do těch 65 i dýl, podle situace.

HLIDKA: No já to třeba neberu jako šetření, ale jednoduše správu a přesun nákladů a příjmů vhodným směrem.
Tzn. ve zjednodušeném modelu - v klubu Domácnost (GHOSTSTALKER: promine ,-) ) jsem vložila základní systém, jak se dá ušetřit na výdajích na jídlo. Ale to, co se ušetří, pak část vezmeme a jdeme s dětmi do kvalitní restaurace nebo jedeme na dovolenou, kde prostě neřeším, že vydáme yx tisíc navíc a máme zajištěný plný servis.
Část financí pak použijeme na odložení do investic, část právě na dříve zmiňované pojištění - jištění, že v době nemoci nezůstaneme z mé strany bez příjmu.

Aktuálně si jsme vědomi, že nejdražší položkou je můj a partnerův čas. Takže tím, že máme paní na úklid, sice zatížíme rodinný rozpočet, ale za její čas, co tu je, jsme schopni vydělat yxnásobek toho, co jí zaplatíme.
A hlavně nám svou prací uvolní čas, který pak můžeme trávit společně s dětmi.
Podobně náklady na kvalitní elektrospotřebiče neberu jako zbytečné výdaje, ale mají pro mne tu přidanou hodnotu úspory našeho času a současně i třeba nákladů za vícenáklady za “hotové” jídlo nebo čistírnu.
Nemluvě o opětovné následné úspoře a přesunu financí jiným směrem.

Zažila jsem pár lidí, kteří šetřili na dřeň, “aby jednou…”. Respektive jejich partnerky, rodiny. A tohle fakt ne - prakticky dotyční “budoucí rentiéři” parazitovali/ují na lásce svých blízkých a jejich nemohoucnosti se vzepřít podobnému jednání.

Takže jasně - v budoucnu nás nečekají takové výnosy z možných investic, jako kdybychom to vzali přes sebe a vše poctivě oddřeli sami. Ale také bychom se toho nemuseli dožít a hlavně by to odnesly naše děti.
Člověk by neměl jen přežívat.

Ty hranice si však musí každý v sobě či ve vztahu/rodině musí nastavit sám.