Letošní rok jsem se rozhodl věnovat čištění backlogu, který už mi definitivně přerostl přes hlavu (viz
https://infinitebacklog.nl/users/deefha ). Takže budu mnohem míň dohrávat (loni to bylo 35 her, to už je skoro moc), ale zato si víc rozšířím obzory. Člověk se nesmí bát zahazovat! :-) Tentokrát jsou to všechno věci z Xbox Game Passu, který se mi dlouhodobě docela osvědčil jako náhrada za už téměř neexistující demoverze. Nainstalovat hru, odehrát pár hodin a zase ji zahodit nikdy nebylo jednodušší. Takže co jsem od začátku roku zatím zjistil, že nebudu dohrávat?
InkulinatiNa Xboxu je hra označená jako Preview. Měl jsem trochu problémy s neintuitivním ovládáním a s (ne)přehledností situace na herní ploše. Myš by tomu asi slušela víc (teda pokud se PC verze dá ovládat myší, což jsem nezkoumal) a nepřijde mi to moc jako hra na televizní obrazovku. Plus teda jsem od toho čekal něco trochu jinýho - vizuálně parádní, ale mechanikama a hratelností nic pro mě. Ani na PC by nebylo.
High On LifeAčkoliv jsem nikdy neviděl jediný díl
Rick & Morty a nehodlám na tom nic měnit, humor v téhle hře od stejných tvůrců mi nijak nevadil, naopak jsem se místy hodně bavil. Nedokázal jsem se ale přenést přes neustálé žvatlání všech postav včetně zbraní, ze kterého mě po pár hodinách fakt regulerně rozbolela hlava. Nelíbivá grafika, trochu divné ovládání... A první bossfight mi přišel natolik debilní, že jsem se rozhodl nepálit na tom čas. Ale chápu, že se to někomu může hodně libít (stejně tak chápu, že někomu jinému zase hodně nelíbit). Stýskat se mi nebude.
Potion CraftOpět označeno jako Preview. Hra jako taková mě tentokrát dost zaujala, hlavně primární procházení mapy lektvarů pomocí používání různých ingrediencí, které způsobují pohyb po mapě různým směrem o různou délku (jsem průzkumnický typ). Zbývající herní mechaniky, tedy prodávání lektvarů zákazníkům a nákup ingrediencí od obchodníků, jsem si naopak moc neužíval. Ovšem nutnost manuální přípravy každé ingredience lektvaru (tzn. vhodit do hmoždíře, rozdrtit příslušným pohybem analogu, přesunout do zahřívací nádoby, rozfoukat oheň pomocí měchu dalšími pohyby analogu a tak dále) je pro mě totální no-go, nehodlám trávit herní čas repetititvním opakováním nepotřebných virtuálních úkonů. Je mi líto.
Shadow Warrior 3Tohle mě vlastně hodně mrzí. Nehrál jsem jedničku ani dvojku (a ani původní Shadow Warrior nepatřil v roce 1997 k mým oblíbeným Buildovkám, mnohem radši jsem měl tehdy Blood), ale chystám se na ně. Trojku jsem se rozhodl vyzkoušet, protože měla být úplně jiná než předchozí dva díly. Pokud je to pravda, tak se mi jednička a dvojka budou líbit. Na trojce mě totiž bavil snad jen hláškující Lo Wang a jeho rozhovory s démonem Hoji při přechodech mezi jednotlivými arénami. No a právě: lineární střílečky stylu "aréna - hopsací přechod - aréna s třema prdelema spawnujících potvor - další ještě hůř hopsací přechod - a tak dále, občas bossfight" nikdy nebyly můj styl. Vím, že třeba Doom 2016 takový vlastně je, ale je to prostě Doom, takže jsem ho
nakonec dohrál. V případě SW3 jsem si místama připadal jako v libovolným dílu Serious Sam (nedohrál jsem ani jeden), prostě jen nekonečný zástupy protivníků, do kterých stačí vysypat jednu zbraň, vysypat další zbraň, posbírat munici a zdravíčko a tak dále pořád dokola. Navíc tak hrozný bullet sponge mamrdy jsem už dlouho neviděl, to mě fakt nemohlo bavit. A ze všeho nejvíc nesnáším vícestupňový bossfighty, což byl právě ten první, u kterýho jsem to po pěti hodinách celkovýho hracího času zapíchnul. Takovýhle výzvy jen pro výzvy nejsou nic pro mě. Škoda, líbilo se mi to i vizuálně.
Pokračování příště! :-)
