• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    LWEEKKlub pro vysoce citlivé
    Žít s vysokou citlivostí na vjemy není med. Není to ale porucha, je to vlastnost která bývala společností vysoce ceněná. V moderní společnosti je ale vysoká míra citlivosti na vjemy často na potíž. Člověk se snadno přetáhne a ve výsledku buď exploduje nebo, a to mnohem častěji, vyhoří. Tento klub je určený všem citlivým lidem kteří hledají útěchu a pochopení od lidí jejich "druhu".
    rozbalit záhlaví
    KOLCON
    KOLCON --- ---
    KOIRA: Nj akorát toho moc nepořešíš, ta zasraná chemie je prostě svinstvo...
    KOIRA
    KOIRA --- ---
    KOLCON: Hehe, tohle jsem zkusila posledně a proto to ted tak moc řeším. :)
    JINX
    JINX --- ---
    KOLCON: 🤡
    KOLCON
    KOLCON --- ---
    KOIRA: Moc to řešíš. Ženský jsou ve výběru partnerů takový jednodušší zvířata. Prostě pokud má prachy tak si k němu čuchni a když zvlhneš, jdi do toho.
    KOIRA
    KOIRA --- ---
    DEADSLUT: Jj, mám, ale je zároveň špatný. Pokud je dlouhá taková ta otukavaci fáze. Fungovalo to s lidma, co jsme se znali z prace nebo s lidma, co jsme si dlouho chatovali než došlo k setkání. Ale ty lidi se mi líbili i fyzicky. Ale zároveň, u všech téhle lidi dost brzy došlo k tomu, že z jejich strany nebylo možný jít hloubeji do toho vztahu z různých důvodů. Pohybovalo se to tak mezi 2 a 14 měsíci. Něco bylo stejny, něčí ruzny, někde jsem v šoku zjistila, že v realize je ten člověk hodnotama kopie mých rodičů, u kterých jsem si přišla dost přehlížená. To je to, v práci i přátelství jsem se to naučila už docela managovat. Mám dvě kamarádky co se známe 15 let +, znám i jejich partnery, děti. Partu kamarádů na lezení, v práci mi rekli, ze jsem energie týmu. Ale tenhle stav je vysledek 15 let prace na sobě, na vejšku jsem prichazela po x letech sikany a byla v soku, ze me nejakej kluk vubec pozdravil. S rodinou si moc nesedím a partnersky vztahy se taky zatím moc nepovedly. Ty poslední věty jsou důležitý, buď dělám moc ve vztazích (kde uz jsou blizky lidi, aby si vsimli, ze jsem tam) nebo me to zasekne (kdyz někoho neznam). Ono taky upřímně moc nevím, jak to vypadá, když ten blizkej vztah funguje. A teda v ocekavanich se rozpoustim taky a to silně.
    KOIRA
    KOIRA --- ---
    LWEEK: Jo, to jsem si dost rikala, že tady to může být dost rychle vážný, je to zatím ta nejlepší volba, myslim, ze to je clivek pouzitelnej pro vztah, ale já si prijdu nevdecna, protoze se mi proste nelíbí. A s tou vůní....no, možná to bylo tím a ani jsem si toho nevšimla. Mozna se tam fakt stalo neco takového. Moje podvědomí je dost rozbita vec, mam strach mu věřit, zatim me navadi akorat k lidem, co jsou ve vysledku emočně nedostupný. Takze z tohohle na me asi jde ta uzkost, to mas dobry odhad. Mela jsem tam takovou tu myšlenku- a s tímhle člověkem skončím na zbytek života?
    KOIRA
    KOIRA --- ---
    PESTRYPAPOUSEK: Diky, že to je i s fyzickými znaky mě nenapadlo. Něčeho takového jsem si všimla, asi mi poněkud nevyhovovalo, že je menší než já. Když si vzpomenu na lidi, u kterych to z hlediska atraktivity klaplo, je tam společné to, že nemerili pod 190 cm. Mám 175 takže žádná žirafa. Naopak, z rodičů byl taky táta ten menší.
    DEADSLUT
    DEADSLUT --- ---
    KOIRA: a nemáš i nějaký příklad, kdy to naopak fungovalo? nebo jestli jsi zažila situace, kdy naopak emočně/fyzicky jo (je to spíš emoční, nebo "zviřátkovsky" fyzický?), i když hodnotově a rozumově ne...? děje se to jen v tom potenciálně romantickym settingu, nebo nějaký podobný projevy i v jinejch typech vztahů (myslim např. ta potřeba mít fyzickej odstup)? jestli by třeba to srovnání nenavedlo na ten kořen...
    Co píšou Lweek i Papoušek mi dává smysl... Plus u mě - zejména když jsem přetažená nebo je toho z víc stran "moc", mám tendence se rozpustit v očekáváních a potřebách toho druhýho, míň vnímat ty svoje, a jdu z toho do napětí a záseku a naprostýho bloku nějaký intimity, a musim hodně pracovat se zvědomováním hranic a vlastních potřeb, abych si nepřipadala zahnaná do kouta.
    LWEEK
    LWEEK --- ---
    KOIRA: A umíš se třeba zamyslet nad tím, jestli ti "voní?" Protože hodnotový žebříček je jedna věc, ale pokud ti tvůj mozek říká, že to není vhodný partner pro množení právě na základě pachových nebo jiných vstupů tak s tím asi nic moc neuděláš. A nebo tam může být jiná věc. Třeba to je nějaký projev úzkosti? Něco jako "bacha, to už začíná být vážné, ale je to opravdu ta nejlepší volba". Může to vycházet z nejistoty (úzkosti) udělat chybu při výběru.
    PESTRYPAPOUSEK
    PESTRYPAPOUSEK --- ---
    KOIRA:
    myslím, že tu mohou být dvě roviny: jednak ve hře může být tvůj pocit jeho jaksi celkové neatraktivnosti ("každej není supermodel"), jednak ale i nějaké jeho konkrétní tělesné rysy, na které může citlivý člověk podvědomě reagovat. V takovém případě by to mohla být varovná zpráva od tvé intuice, například takovýhle orlí nos měl děda a to byl sakra vostrej dominantní chlap, apod. Ony tyhle věci jedou pod hladinou a nemusíme si jich být vůbec vědomi. A díky nim se nám daný člověk může nelíbit, aniž bychom to uměli rozumem snadno rozklíčovat, a může to být prostě kus naší sebeochranné výbavy. Jen nabízím :)
    KOIRA
    KOIRA --- ---
    Jdu sem klasicky s tématem mezilidských vztahů. Nějak si neumím poradit se situací, kdy pri randěni moje inteligencni část vyhodnotila člověka jakože jo, to by slo, podobný hodnoty, pár věcí společných atd. A ta emoční ho prostě nedává. Po druhým rande přijde vyloženě zasek, vnitřní napětí, nejsem schopna se nacházet blíž než metr a půl od nej a rozhodně není ready dělat nějaký další intimní kroky. Jakože ten člověk se mi "nelíbí". Tohle není poprvé. A ráda bych tomu trochu vic porozuměla a třeba to nějak hackla, kazdej prostě není supermodel.
    LWEEK
    LWEEK --- ---
    MUXX: Četl jsem tu druhou a je celkem fajn. Odnesl jsem si z ní zejména dvě techniky jak si trochu ulevit když jsem pod napětím. Ty dvě další mě taky zajímají.
    MUXX
    MUXX --- ---
    Prosim, cetli jste nekdo tyhle knihy? Zajimalo by me jestli z toho je neco pouzitelne do vysoce citliveho zivota.
    Citliví, a přesto šťastní | Knihy Grada
    https://www.grada.cz/citlivi-a-presto-stastni-11318/
    Průvodce pro vysoce citlivé lidi | Knihy Grada
    https://www.grada.cz/pruvodce-pro-vysoce-citlive-lidi-10029/
    365 tipů pro vysoce citlivé lidi | Knihy Grada
    https://www.grada.cz/365-tipu-pro-vysoce-citlive-lidi-11283/
    CORNELA
    CORNELA --- ---
    LWEEK: Prd, tohle má od ovsa k okraji max 25 cm a vždycky je ráno vysvobozuju protože tam nešťastně skáčou po stěně
    LWEEK
    LWEEK --- ---
    CORNELA: Někdo mi teď psal, že ten kýbl musí být hodně vysoký, že z normálního umí vyskočit.
    CORNELA
    CORNELA --- ---
    LWEEK: Nám stačí kýbl s ovsem nebo lnenym seminkem :D

    LWEEK
    LWEEK --- ---
    JINX: To bohužel nefungovalo. Máme nějaké chytré myši.

    HNILOB: Oni jsou ty potvory docela chytré a nevlezou do uzavřeného prostoru jen tak. Asi by to tam muselo být delší dobu. Ale vypadá dobře.
    HNILOB
    HNILOB --- ---
    LWEEK: ahoj. Mne nejvice pomohla tahle. Akorat je musis vypustit dost daleko od baraku. Cca 1km.
    JINX
    JINX --- ---
    LWEEK: Nemůžeš postavit past z kýblu a pak je jen vyhodit?
    LWEEK
    LWEEK --- ---
    Mám tu ještě jedno téma. Nasadila se nám do bytu myš. Fajn, myší plno na půdě. Před pár lety jsem přišel na to, že snažit se je chytit a nějak přemístit je v podstatě nemožné a když už se člověk několikátou noc nevyspí protože rozežírají strop, tak nějak jsem si připustil a donutil se je chytat tak nějak postaru. Pokaždé když jsem vynášel nějakou chudinku tak jsem z toho měl hromadu výčitek. Když se potom dostala do bytu jedna (doufám že jedna?) a začala nám tu dělat brajgl v noci a smrdět tak jsem zase zkoušel lovit, ale nepovedlo se. Takže nakonec zase pastičky. Nakonec ze všech pastiček si vybrala tu vedle mé postele. Takže ve čtyři ráno malý infarkt jak sklapla ... nebudu popisovat co následovalo. Asi si budu muset najít psychologa.
    LWEEK
    LWEEK --- ---
    PESTRYPAPOUSEK: U mě asi záleží jak kdy. Dovedu si užít i menší skupinu lidí když je program klidnějšího charakteru v rozumném rozsahu. Třeba tuhle jsme byli u přátel a celé se to neslo v kulinářském duchu. Tak jsme vařili, ochutnávali kafíčka, hráli jednoduché společenské hry a povídali si a to bylo v pohodě. Ale byl to taky jeden večer. Něco jiného by bylo kdyby to bylo víc dnů. Tam pak potřebuju promlky. Třeba se na hodinku někam stáhnout nadechnout. x) Jeden na jednoho je samozřejmě super, když to je někdo s kým si člověk má hodně co říct. Naopak pokud si nemá co říct, tak to může být větší utrpení než když je tam víc lidí. Ale když je víc lidí a není tam nosné téma, tak pak už kolikrát si říkám WTF jsem tam dělal.

    Přijde mi, že co se týče přátel jsem hodně vybíravý. Že potřebuju aby mě ti lidi bavili a něco mi to dávalo. A úplně nejlepší je najít si ty se kterýma se člověk může sdílet naplno. To je povznášející bych řekl. Ale to se mi už hodně dlouho nestalo. Přátelství bývají, bohužel, pomíjívá.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam