IDLE: To zkoušela jedna spolustudentka na kurzu ruštiny na vysoké (ano, dala jsem si ji tehdy volitelně, tu ruštinu), mluvit slovensky s ruským přízvukem. Sice to znělo hezky, ale náš tehdejší vyučující (což byl nějaký Ukrajinec) z ní byl dost nešťastný :D

TRISSIE:

APRILMOUSE: To budu asi podobný ročník, ale ruštinu jsme měli jen půl roku, z toho mi v hlavě zůstalo jen malinko. Těsnopis bych ocenila, teda nevím jestli tehdy, ale teď by se mi to líbilo. Psaní všemi deseti jsem se musela naučit sama, my jsme měli spíš nějaké základy programování.

Ja si ruštinu skvele zopakovala před par lety, kdyz starsi syn z ni mel ve skole namale, tak jsem se chvili ucila s nim. A sehnala jsem starou knizecku ruskych bajek a uplne me nadchlo, jak snadno ji ctu :-) joo je to tak jizda na kole, skoro se to neda zapomenout :-) a ja jsem zlomovej rocnik, co se ucil jak rusky, tak nemecky a anglicky (a taky jsme meli i tesnopis a psani na pocitaci, ten paradox me dodnes bavi :-),

QUANTI: Máma v práci občas komunikovala s Rusy, a říkala, že na ně mluví slovensky a místo H říká G. :)

VIDA: Připomněli jste mi, jak se u nás v rodině tradovalo, že se děda učil rusky. Bylo po válce, dost se na to dbalo, byly i nějaký zkoušky, tak děda a ještě nějaký jeho kamarádi postupovali přirozenou metodou - řekli český slovo s ruským přízvukem :)) někdy to fungovalo, ale když se místo у́тка pokoušeli říkat "káchna", tak je to zas kouslo do zadku ;)

TRISSIE: No, to je mazec :)) já se vlastně doteď stydím, že neumím víc, ale zase pak jít se školou na Mistra a Markétku do divadla a dokázat přelouskat transparenty, co tam byly... Uspokojivý! 😁

NELLAS: Jako jo, ale v češtině mi to přijde mnohem těsněji svázaný - neřeknu "mám hlavu a bolí".

VIDA: To jsem měla taky! Měla jsem nějaké noty na piáno, z kterých jsem hrála, mělo to názvy jako песня, tak tomu jsem rozuměla... a pak zklamání.

QUANTI: hele, to je furt dobrý. když jsem jezdila pracovně do Moskvy (to už je... hodně dávno), tak jsem neuměla nic, jen název projektu, kvůli němuž tam jezdím.
na jídlo jsem mohla chodit jen do hotelové restaurace, kde byl lístek i v angličtině, protože jinak bych nepoznala, jestli si objednávám stejk nebo flambování, a dopravovat se jenom z kanceláře objednanýma taxíkama, protože v metru bych nenašla, kde vystoupit. už tehdy jsem si říkala, že to je fakt docela trapný, neumět azbuku! ale trvalo to, no :-)

SALVATOR: Mě někdy na gymplu začalo štvát, že rozumím tak akorát MUPY MUP, tak jsem se to naučila sama - ale furt je to na úrovni toho předškoláčka, přečtu si nápisy na krámech a když je velká motivace, přelouskám nějakej novinovej titulek nebo Trissiiny screeny a končím, čtení jako takový je bez šance.

VIDA: já mám furt ještě trauma z toho, že konec se neřekne rusky koheu :-)

SALVATOR: Já sem takhle prožila velký zklamání. V televizi furt bylo CCCP a znamenalo to SSSR, tak sem si myslela, že naučit se jinej jazyk znamená jen naučit se jinak písmenka. A vono ne.

QUANTI: Mě na tohle hrozně pomoh nějakej prastarej sovětskej školní zěměpisnej atlas, protože mě bavily mapy a strašná spousta zeměpisnejch názvů je v tý ruštině stejně. Takže když je přes celou Afriku nápis jak kráva АФРИКА, tak si to člověk strašně snadno dovodí. Vlastně by se dalo říct, že sem se azbuku naučil metodou komparativní lingvistiky :D

IDLE: U rusů bych klidně věřila tomu, že je v tom to jejich věčné bolestínství a snaha vyvinit se v kombinaci s potřebou vypadat hrdinně. Kdepak aby jeho hlava bolela. Přišlo to zvenčí, jen to teď tak postává poblíž, určitě za to někdo může a záhy to bude vykopáno pryč :-D

TRISSIE: A nebo :-D :-D

tam i hlavu, stejně jako všechny ostatní části těla (a jakýkoli majetek), člověk má jen tak dlouho, dokud si je dokáže ubránit :-)

(srsly though, fakt, že pro vlastnictví ruština používá opis "u mě je", tedy "držím a proto mám" - a ne abstraktní pojem "mít", který je v jazycích z kulturních oblastí, kde lze mít i bez toho, aby to člověk musel mít i pod přímou kontrolou, byl docela... no, vysvětloval mnohé)

QUANTI: v Rusku? :-)