K tomu, abych padla na kolena mi stačí málo. Občas mi stačí málo i k tomu, abych se zas zvedla.
Když jsem se stěhovala z baráku, bylo mi jasný, že kytky, který jsem si tam za deset let vymazlila prostě chcípnou, ale bohužel jsem je neměla kam dát. Pár jich skončilo u mámy a vede se jim dobře. Z některých jsem udělala řízky a dva z těch řízků dokonce zasadila a vzešly z nich pěkné rostliny. Jenže pak jsem se totálně sesypala a ty dvě vyřezaný kytky jsem nechala v kanclu, kde bohužel po dovolených, kdy je nikdo nezaléval, vypadly, že už dlouho žít nebudou. Omyl! První (si nevzpomenu, jak se jmenuje) to dala na pohodu, ale z ibišku zůstala jen přemokřená tyčka. Už jsem to chtěla vzdát, ale nakonec jsem se rozhodla, že to ještě zkusím. Tyčku jsem přesadila do nové hlíny a jen jemně zalévala. Uběhly cca tři týdny a dneska jsem objevila to, co vidíte na fotce. Mám z toho neskutečnou radost, jelikož původní rostlinu jsem měla od své milované tety ❤️