DARJEEL: to se ti bude určitě hodit kniha od Freda Hagenedera (já jsem čet Stromy - velká kniha, a to bylo prostě skvělý, neřku-li boží ... později vydali Moudrost stromů, ale to jsem nečetl) a nebo Wolf-Dieter Storl je docela rozumně píšící zpravodaj.
postupem času čím dál víc nechápu velice zabudovanou představu a to sice tu, že rostlina je něco neživého nebo sice něco živého, ale na úrovni vědomí ještě nižší než zanedbatelné .. a to předevšim v důsledně materialistickym způsobu chápání.
jak si můžu myslet, že strom a) neumí mluvit, b) nechápe svět, c) nevnímá svět nebo sebe sama, tak aby o tom mohl podat smysluplnou případně strukturovanou výpověď.
Především když podle materialistické doktríny je vědomí až nadstavba hmoty. tzn.
strom žije (klíčí, roste, stárne, zaniká).
svoje okolí vnímá, musí protože se mu přizpůsobuje, dělá zkušenosti s prostředím (s různými vlivy v něm ať už jde o slunce, vodu, povětří nebo člověka).
žije mnohem déle než člověk. v jeho okolí žijí jeho starší příbuzní, mnohdy tvoří společenstva a pak širší společenstva různých druhů (kde všechno funguje ku prospěchu života).
a takle to ku prospěchu světa, života v četně toho lidského dělají už mnoho miliónů let (podle nějaký tý radiokarbonový metody).
takže za a) ... mohli to dělat a přežít, a všechno udělat tak parádně bez toho, aby se domluvili?
b) jak by mohli nechápat svět když se ho i na fyzické úrovni chápou kořeny, větvemi a listy ?
c) může se nebýt vědom svých operací, když na jejich detailní praxi a detailnímu pozorování má tolik času a prostoru, také díky tomu, že ho nerozptylují žádné cesty do vnějšího okolí , kam by se mohl vydat ?
řiká se tomu taky cesta za silovým zvířetem, pro sílu, pro uzdravení ... ale ten svět kam se pro něj cestuje zdaleka nekončí jednim zvířetem, člověk je mnohem více než si představuje :-)