PEGGYK: hehe, to asi říkal jinej člověk ne?
S národní hrdostí/skepsí se pracuje instrumentálně - podle potřeb. Bídak nebo hrdina, vždyť jsme jedna rodina!
Větší smysl mi dává upozorňovat na jednotlivosti, bez nutkání jim přisuzovat obecný charakter. Jde o připomíná a oživení oněch anonymních vzorů, kteří se nebáli a jednali morálně navzdory politické/ekonomické situaci. Protože hrdinou se člověk nerodí, ale musí na svůj okamžik čekat. Stejně jako připomenutí, všech hrůz co jsme dopustili, protože na zlo se nesmí zapomínat, ale má se jím varovat.
Nevím co je zdravá sebekritičnost, ale zavání mi zaslepeností - tj. tohle jsme udělali, ale tohle se už vlastně ani nepočítá -> to byl režim, to byli ti oškliví lidé, které jsme museli snášet, kterým se nedalo postavit -> to jsou přeci ti politici, které si volíme.
Nechceme tvořit lidi co nad sebe a lidi kolem sebe postaví vlast či národ. Protože národ ani národnost nedefinuje společenství. To jsou jednotlivé činy a osudy.