KOMATSU: Ještě bych k tomu dodal, že jak v socialismu, tak v liberalismu jde svébytnými způsoby o svobodu jedince A ZÁROVEŇ o blaho společnosti jako celku. Rozdíl je v právě tom, ODKUD SE ZAČÍNÁ. Totiž: liberalismus začíná u jedince a individuální svobody, aby se dostal skrze neviditelnou ruku k blahobytu společnosti jako celku, zatímco pro socialismus je typické, že začíná kolektivním projektem, blahem společnosti, jehož výsledkem je svoboda jedince - tedy stejné cíle, ale opačné prostředky a směr. Například Marx nechce rozpustit individuum v žádné kolektivitě, naopak tvrdí, že komunismus je podmínkou reálné svobody jedince a skýtá podstatně širší možnosti jeho rozvoje.
Pochopitelně pokud se bavíme o historických realizacích a aplikacích těchto metod, dojdeme k tomu, že jak liberalismu, tak socialismu se toto nijak zvlášť nepovedlo. Liberalismus pravidelně vytváří znevolňující systém uvnitř konkrétních podniků např. osekáváním zákoníku práce, negací minimální mzdy, regulace nájemného a adorací soukromého vlastnictví - a to až do podoby dočasného soukromého vlastnictví cizích životů. Podnik v soukromém vlastnictví, to je vlastně taková mikrototalita. Člověk je tu více, tu méně sledován kamerami, disciplinován, šikanován a vůbec: celé zřízení funguje na bázi autokracie vlastníka nebo managementu.
Socialismus je zkrátka tím, co začíná z druhé strany - pokud necháme nejdříve prostor pro individuální svobodu podnikání, jediné k čemu dojde, je vznik právě těchto mikrototalit, mezi kterými funguje konkurenční hra a výsledkem je ve skutečnosti méně reálné svobody (byť při zachování svobody formální). Je tedy nutno změnit celý společenský projekt, samotné kapitalistické paradigma ve prospěch podniků tu ve společném, komunitním, tu ve veřejném vlastnictví, posílení participace zaměstnanců (historicky to byla povětšinou odborová hnutí).
Mezi liberalismem a socialismem (a přeneseně mezi pravicí a levicí), tak zeje základní rozpor: má být individuální svoboda příčinou nebo důsledkem? A zároveň: jak jí dosáhnout? Paradoxem individuální svobody v kapitalistickém modu je totiž to, že má tendenci dařit se a prospívat jen relativně malému množství individuí na úkor těch ostatních. Problémem socialismu je pak to, že pokud chce začít kolektivním projektem, tak musí více či méně intervenovat do kapitalistického modu, tedy především do svobody bohaté, úspěšné vrstvy, která existuje na úkor svobody druhých (a zpravidla je legitimizována nějakou podobou sociálního darwinismu).
Takže podtrženo sečteno: liberalismus se domnívá, že blaha celé společnosti bude dosaženo skrze individuální svobodu, socialismus se domnívá, že individuální svobody bude dosaženo skrze blaho společnosti.

KEMAL:
KOMATSU: Podle me, to zas tak jednoduche neni, podivame-li se na pocatky nacionalniho socialismu - idei formulovane Drexlerem ci fasismu, je tam mnoho levicoveho, podivame-li se na jejich vyvoj a konec je to o ultrapravici. Celkove bych asi soudil, ze oba zminovane rezimy byly ULTRA a nesly tyto charakteristiky. A dokonce sam jsem presvedcen ze ultralevice s ultrapravici ma mnoho spolecnych prvku. proste pouha krabicka stylem, bylo to vic leve ci bylo to vic prave nestaci.

Jen na prispeni k diskuzi ( bez hodnoceni zdroje)
"Fasismus
Počátky fašismu lze vystopovat k italským marxistickým socialistům. Otec a hlavní postava italského fašismu, Benito Mussolini, byl tajemníkem Socialistické federace Forli, kde se zařadil k nejradikálnějšímu levému křídlu. Působil nejprve, mimo jiné, jako vydavatel levicového listu Třídní boj a nejprve hlásal proletářský internacionalismus. Později byl ze strany vyloučen a přidal se, aniž by se jakkoliv zřekl socialistického přesvědčení, ke skupině s názvem Fascio Autonomo d'Azione Rivoluzionaria, která byla založena levicovými syndikalisty. (Syndikalismus je směr v dělnickém hnutí, jehož hlavní myšlenkou je důraz na organizaci dělnické třídy formou odborů.) Takřka vzápětí se stal Mussolini i vůdcem této skupiny a přiklonil se k nacionalistickému pojetí socialismu - mimo jiné hlasitě podporoval vstup Itálie do 1. světové války, a podobně jako v Rusku Lenin, i on viděl ve válce počátek sociálních revolucí, které smetou buržoazní řád.“
Poté, co se Mussoliniho strana, po přetahování o moc s komunisty a socialisty, dostala do čela italského státu, začala uskutečňovat velmi kolektivistický program, který počítal se silnou rukou státu. Především byl ve značné míře zaveden sociální stát - vládní opatření poskytovala pojištění proti nemocem, podpory ve stáří, pomoc invalidním dělníkům, stipendia a příspěvky pro studenty. V pracovním právu byla zavedena minimální mzda a povinnost firem zaměstnávat invalidní válečné veterány. Státní kancelář pro volný čas zajišťovala placené dovolené dělníkům a letní tábory pro žáky a studenty. Daňový systém zahrnoval úlevy pro velké podniky a velkostatky. "

"Nacionalni socialismus:
Německou Národně socialistickou dělnickou stranu (NSDAP) založil Anton Drexler poté, co opustil sociální demokracii, protože se mu zdála málo nacionalistická, a rozešel se i Vlasteneckou stranou, která mu byla málo socialistická. V roce 1920 sepsal Drexler s Adolfem Hitlerem první program národně socialistické strany, jejíž členové se oslovovali po vzoru ostatních levicových stran "soudruzi" (Genossen). Program požadoval zrušení bezpracných příjmů, znárodnění monopolů a obchodních domů, rozdělení zisků z velkoobchodů, zrušení úroků z pozemkové renty, zákaz dětské práce, dostupné vzdělání pro všechny, apod. V programu není ani slova o svobodě jednotlivce individuálních právech, ani slova o volném trhu, žádná zmínka o kapitalismu jako spravedlivém systému. Pravicového na něm není vůbec nic. Stranický symbol, černá svastika v bílém kruhu na rudé vlajce, symbolizoval spojení socialismu s nacionalismem. Rudá představovala socialismus, bílá barva myšlenku nacionalismu, a ve svastice nacisté spatřovali symbol vítězství árijské rasy.
„Jsme socialisté, jsme nepřátelé dnešního kapitalistického ekonomického systému kvůli vykořisťování sociálně slabých, kvůli nespravedlivým mzdám, a protože kapitalismus hodnotí lidské bytosti podle bohatství a majetku namísto zodpovědnosti a výkonnosti. Jsme rozhodnuti bezpodmínečně zničit tento systém!" Takto v kostce shrnul nacismus jeho ideolog Gregor Strasser."

FIN: Já jsem se ti to snažil jenom zjednodušit, osobně si nemyslim, že existuje něco jako pravicový socialismus, ale tak dobrá...
Pokud se podíváme do historických prací, tak zpravidla to první, co na nás vyskočí, je ten fakt, že fašismus, nacismus, a protofašistický integralismus byly ideje/hnutí, které se formovaly v reakci na francouzkou revoluci, její ideje, ideály a ostatně osvícenství obecně. Tedy jednoduše: fašismy jsou režimy reakční; zatímco socialismus od 1789 byl nesen ideály pokroku, emancipace a spol., fašismus je cosi, co je neseno myšlenkou odporu proti tomuto.
Není ani pravdou, že by Němci, Italové, Japonci, Španělé a další měli uvnitř národa stejná práva. Ideálem tu není rovnostářství, ale loajalita, která udržuje v chodu "organické společenství", které je všechno, jen ne rovnostářské. Tedy rovnost ani na úrovni rasy/národa neexistuje. Každý má své místo v těle národa a podle toho to s ním prostě vypadá.
Někdy vzniká mylný názor, že socialismus prostě znamená nadřazenost celku společnosti vůči jedinci. To ale není socialismus, socialismus prostě znamená rovnostářskou samosprávnou společnost.

Jak vypadá levý nácek by mě zajímalo, btw...

SMRGL: spíš téma které u některých vzbuzuje emoce ;)