VIRIK: jinak, aby ses tolik neštětil, já souhlasím s tím, že taková tradice je stará. aby ne: starat se o chudé (vdovy, sirotky a tak dále) ukládá nejen nový zákon, ale už přímo starý zákon - takže já vím*, že to je stará tradice, žádné obavy. (i když bych mohl tvrdit, že ani ve starém zákoně to nebylo docela bez práce, jistý prvek přičinění tam nalezneme již tehdy - například se bohatým nepřikazovalo "dej chudým zrno", ale "po vymlácení nevymetej mlat a nech je paběrkovat".)
* a nejenom, že to vím juá, ono to asi ví víc lidí tady.
dokonce s tebou souhlasím, že je to hezké, ušlchtilé, mravní a tak vůbec. není žádný důvod k rozčileným protestům, protože tohle jsem v této poslední diskusi vůbec nepopřel. ptal jsem se na něco jiného - opakuji:
j*i*n*é*h*o - a to totiž to, že když ti, co mají, nebudou chtít (ačkoliv by měli, páč je to tradice a ušlechtilá), tak zda jim to nařídíš.
ato celé vzešlo z toho, že jsem si dovolil podotknout (jen a jen za sebe), že žádná proklamace ohledně toho, "na co má člověk nárok/právo" nedává vůbec žádný smysl bez toho, aby mluvčí takové proklamace zároveň věděl a proklamoval dvě věci:
a) kdožeto právo zajistí (a nejlépe, aby mluvší byl mezi nimi, že)
a b) z čeho - což je právě úskalí demokracie/svobodné společnosti, protože chceme-li ji mít, tak víme, že sotva můžeme někoho nutit a musíme to nechat na tom, kdo CHCE. tak proto jsem se zeptal, co dělat, když lidi nechtěj.
je to takto srozumitelné?