K účtu chce mBank také jméno matky
BANKOVNICTVÍ
PRAHA,13. 3. 2008
Dnes si člověk může založit běžný účet přímo přes internet a smlouvu mu až pod nos přinese kurýr.
To je i případ klientů tuzemské mBank, kteří zatoužili po jejím účtu zadarmo po internetu.
Nevýhoda však nastává, pokud internetová aplikace trvá na údajích, které klient nechce sdělit. Tam totiž nemá jinou možnost, než je se skřípěním zubů vyplnit, nebo žádost vzdát. Součástí žádosti je i informace o tom, zda klient skončil u základní školy nebo má postgraduál, bez toho jej na internetu banka nepustí dál.
Stejné je to s otázkami, co ho živí a na jeho rodinný stav, tedy zda je například svobodný nebo je podle zákona o registrovaném partnerství ve svazku s osobou stejného pohlaví.
»Tyto údaje jsou pro nás nepovinné, ale při zakládání účtu přes internet je systém vyžaduje. Jde o chybu, kterou se snažíme odstranit. Na pobočkách nám to říkat nemusí,« tvrdí Tomáš Vyšohlíd, mluvčí mBank, které chce v Česku hrát v internetovém bankovnictví prim.
Podle něj se banka snaží umožnit klientům tyto údaje nevyplňovat. Chtějí jim také vysvětlit, že pokud údaje vyplní, budou mít v budoucnosti snadnější přístup k dalším produktům.
Postup mBank vzbudil negativní reakci na diskusním fóru banky a pozornost Úřadu na kontrolu osobních údajů. Podobná praxe neexistuje ani v tuzemské Commerzbank, do jejíž skupiny mBank patří. »My od klientů chceme jen běžné identifikační údaje,« říká Renáta Koštířová z marketingu Commerzbank.
Postup polské mBank v Česku překvapil i finančního arbitra Františka Klufu. »Podle mě sice zákon z tohoto důvodu asi neporušují, ale je to silně neobvyklé. Vidím za tím marketing, který se připravuje na to, že bude klienty oslovovat s nabídkami svých produktů. « Podle Klufy by ale nad rámec zákona mohl být požadavek mBank na uvedení jména matky, otce a rodného příjmení matky, které v dotazníku také figurují. »Procesně se tím zabývat nemůžu, ale pošlu mBank informativní dopis, kde ji na to upozorním,« řekl Klufa.
Tuzemské banky mají dané, jaké informace musí a naopak nesmí od klientů požadovat. Zákon o praní špinavých peněz jim ukládá zajistit identifikaci klienta a zmiňuje, že banky musí zjistit jeho jméno, příjmení, rodné číslo nebo datum narození, trvalé bydliště a ověřit to z průkazu totožnosti. Naopak od klientů nesmí chtít citlivé osobní údaje, například náboženské vyznání, rasu či politické přesvědčení.
Ve výčtu citlivých dat nefiguruje například rodinný stav, zdroj příjmu nebo vzdělání. Ovšem i tyto údaje může požadovat jen za nějakým konkrétním účelem. Zákon nedefinuje, co to může být.
Většina ostatních bank při založení účtu nad rámec povinných údajů nejde, chce je ale po klientech, když si žádají o půjčku nebo o kreditní kartu. »Vycházíme z pravidel Baselu II, potažmo ČNB, kdy musíme s pomocí těchto údajů u úvěrových produktů zjišťovat bonitu klienta. Tyto údaje vždy od klientů požadujeme,« říká Kristýna Havligerová z České spořitelny.