Casopisu je vic, asi bude na case je probrat.... aby bylo vic mista na knizni kucharky :-)
Ale jak mam casopisy chronologicky, tak obcas vytahnu treba ctyri unorova cisla a hledam sezonni inspiraci.

TRISSIE: Mám dvě, protože nostalgie. Jedna z nich je Kuchařka naší vesnice. Tatínek nám dělal (palačinky) letní svítky a znal i číslo stránky, kde je najde.
Do druhé jsem nastrkala všechny recepty, ručně načmárané na kouscích papíru, vytrhané z časopisu. Semtam lehce ušpiněné.

A potom ty hezké, když mne popadne mánie nějakou kuchyní. Z fotek je to trochu jako bych ochutnala.

TRISSIE: Mám 3 řady kuchařek v knihovně. Na každém světu knih jdu a koupím si minimálně jednu kuchařku. Naprosto cíleně. Obvykle si tam kupuju nějaké zahraniční nebo něčím zajímavé, jen proto, abych je měla. Protože se mi líbí. Protože se tím občas zalistuju a podívám se na obrázky. Naprosto nesnáším kuchařky bez obrázků. Kdysi jsem mívala období, kdy jsem večeřela tak, že jsem si prohlížela obrázky v kuchařce a představovala jsem si, jak ty věci chutnají. Občas, když potřebuji uvařit něco specifického, co jsem nikdy nevařila, tak mám obvykle kam šáhnout a podívat se. Já si to klidně i pro googlím, ale stejně se také podívám do té tištěné kuchařky. Je to prostě radost mít doma. Ale to je taky daný tím, že já jsem knihomol a obecně mám strašnou spoustu knih a nejradši bych měla všechny knihy, co by se mi vešly domů a vlastně i víc🤷‍♀️😂

GALE: já mám:
- jednoho strávníka, co nejí viditelnou cibuli (moje matka z toho vyrostla snad až v patnácti, naděje ještě je),
- jednoho, co nerad většinu masa (ne vegetarián, ale je to hit or miss per recept, ani ne per druh masa),
- jednoho, co nerad sladký hlavní jídla,
- jednoho ultrakonzervativního, co odmítá něco zkoušet
- průnik strávníků, co nejí tepelně upravenou zeleninu
- průnik strávníků, co nejí pikantní věci.

genetika je silná, já jsem ochutnávačka, muž je konzervativec, tři děti jsou konzervy po něm a ta nejmenší to odkoukala od těch starších. Snažím se vařit tak nějak průnikem "pro většinu" nebo aspoň tak, aby šly závadné věci odebrat na talíři.
A když náhodou někdy najdu něco, co jedí všichni, tak si ten pocit tepla u srdce schovávám na dlouhé zimní večery (kdy budou pyčovat "tys tam dala cibuli!" a "vážně musím k té rajské i kousek libového hovězího?")

TRISSIE: S kuchařkami to mám úplně stejně jako ty. Kuchařky jsou knihy a jejich nákup je úplně jiný koníček než vaření podle nich. Vybíraví strávníci inklůdid (a každý jinak).
Otevírám je jako zdroj informací, tedy odborný text. Jednou jsem z několika kuchařek rekonstruovala jídlo, co se vařilo u muže doma v dobách jeho dětství.
A pak když hledám průnik požadavků či omezení strávníků. Hint: Pro pacienty po zubním zákroku je skvělá kuchařka pro batolata.

FRAKIRA: staré nevyhazuj, tam jsou daleko lepší recepty než v těch nových :-)
(časopisy samozřejmě sbírám taky)

TRISSIE: Já teda spíš než kuchařky časopisy, ale taky - prostě prohlížím a říkám si, jak to musí být skvělé (a jaká je škoda, že to nemůžu zkusit, protože by to neměl kdo sníst - předpokládám, že tvoji stravníci nebudou konzervativnější než ti mí). Papír je papír, to obrázky na webu nenahradíš - listování je úplně jiný level než scrollování.

(pokud by tu byl někdo, kdo by měl zájem o nějaké apetity.. dochází mi místo na nové)

Na web jdu pro recept, kdyz chci neco konkretniho, kdyz nevim, lovim v kucharckach. A taky je ctu jak beletrii. Chci mit prehled. A Velka cast mych kucharek jsou typu "jak se to dela". Ne jen recepty. Ale treba Jamieho chci celyho, takze tam po tom fakt jedu.

anketní otázka - proč sbíráte kuchařky?

pokud je nesbíráte, je to naprosto v pořádku, a vyjadřovat se nemusíte :)
ale spíš mě zajímají motivace těch, kteří i v dnešní době, kdy na internetu je 13 foodbloggerů do tuctu, stejně pravidelně odcházejí z knihkupectví s tlustou knihou tištěnou na křídovém papíře, kterou si doma uloží na poličku k dalším barevným obálkám.

já sama jsem z rodiny knihomolské, sbírat knihy je "this is the way", a o kuchařkách to platí taky. Až u tchýně jsem zjistila, že to tak nemají všichni, tchýně má kuchařky dohromady dvě (ta druhá je ode mne, bo jsem je viděla koukat na Prostřeno, tak jsem jim koupila kuchařku k pořadu, oni ji dali do skříňky a od té doby se na ni práší úplně stejně jako na tu první, protože tchýně od odstěhování dětí moc nevaří).
Ale stejně je v těch kuchařkách něco tak strašně lákavýho... jsem schopná si kuchařku večer vytáhnout a se skleničkou vína jí listovat a snít o životě, v němž se vyskytují tyhle krásný jídla (a ne pět ultrakonzervativních strávníků, kteří se začnou ošklíbat i při změně poměru oregana a bazalky v boloňské omáčce). A pak samozřejmě jdu a vařím podle něčeho už odzkoušeného/rodinného, vlastního zpracování obsahu ledničky nebo podle výsledku zoufalého googlení na dotaz typu "pasta chicken broccoli" :-)

Hezky udělaá stránka o nápojích, u mocktailu vysvětlují proč a jak to dělají. Nepoužívají "nealkoholcké alkohol" Jako wtf vodka bez alkoholu?

Easy Mocktails Recipes - Best Drink Recipes - Mocktail Recipes
https://mocktail.net/recipe-index/

DOOMBRINGER: To věřím, některý kusy by ani Skot nesnědl:-D

SARGO: do salatu, salatovych zalivek a obaluji se v nem ryby.

ADELHAIDA: To si ještě neměla fakt starýho smradlavýho berana. Já to mám taky rád, ale jednou jsem po 6 hodinách trápení troubě s hromadou česneku, rozmarýny a vína zaplakal. Doslova.
Po ochutnání mě ta beranina začala úplně pálit v nose. Ten smrad úplně těkal, že mi z toho normálně vytryskly slzy. Skoro jsem se z toho poblil..

JESTEDMAN: Staré kusy se dost často melou - taky se zkrátí doba přípravy a jde to i "naředit", aby to nebylo tak cítit. Já mám teda ten pach občí prdele ráda, tak ředit nepotřebuju:-) Klasicky kebab, kofty, čufty, se zeleninou a harrisou...