A ja apetity apod veci roky vyhodila. Nikdy jsem to uz neotevrela.

CUSTOM1: já mám tu kuchařku pro dceru :-)
Muže v zástěře jsem kdysi měla půjčeného z knihovny, to v téhle kuchařce je historka s tím, jak tak dlouho porovnával barvu jíšky se snubním prstenem, až mu do té jíšky spadnul, že jo? :-)

TRISSIE: To přesně dělám, začala jsem odebírat Apetit prakticky hned, jak začal vycházet (pak jsem teda úplně první ročníky prodala přes Aukro nějaké slečně, která si je pořídila místo kuchařek do první samostatné domácnosti) a nějaký jsem vytratila mezi městy při stěhování, ale pořád mám tak deset ročníků a vždycky si vytáhnu k ruce aktuální měsíce... ráda bych je zredukovala, ale dělá mi radost je prohlížet a představovat si, co by mohlo být. Ani vařit nutně nemusím.

Casopisu je vic, asi bude na case je probrat.... aby bylo vic mista na knizni kucharky :-)
Ale jak mam casopisy chronologicky, tak obcas vytahnu treba ctyri unorova cisla a hledam sezonni inspiraci.

TRISSIE: Mám dvě, protože nostalgie. Jedna z nich je Kuchařka naší vesnice. Tatínek nám dělal (palačinky) letní svítky a znal i číslo stránky, kde je najde.
Do druhé jsem nastrkala všechny recepty, ručně načmárané na kouscích papíru, vytrhané z časopisu. Semtam lehce ušpiněné.

A potom ty hezké, když mne popadne mánie nějakou kuchyní. Z fotek je to trochu jako bych ochutnala.

TRISSIE: Mám 3 řady kuchařek v knihovně. Na každém světu knih jdu a koupím si minimálně jednu kuchařku. Naprosto cíleně. Obvykle si tam kupuju nějaké zahraniční nebo něčím zajímavé, jen proto, abych je měla. Protože se mi líbí. Protože se tím občas zalistuju a podívám se na obrázky. Naprosto nesnáším kuchařky bez obrázků. Kdysi jsem mívala období, kdy jsem večeřela tak, že jsem si prohlížela obrázky v kuchařce a představovala jsem si, jak ty věci chutnají. Občas, když potřebuji uvařit něco specifického, co jsem nikdy nevařila, tak mám obvykle kam šáhnout a podívat se. Já si to klidně i pro googlím, ale stejně se také podívám do té tištěné kuchařky. Je to prostě radost mít doma. Ale to je taky daný tím, že já jsem knihomol a obecně mám strašnou spoustu knih a nejradši bych měla všechny knihy, co by se mi vešly domů a vlastně i víc🤷‍♀️😂

GALE: já mám:
- jednoho strávníka, co nejí viditelnou cibuli (moje matka z toho vyrostla snad až v patnácti, naděje ještě je),
- jednoho, co nerad většinu masa (ne vegetarián, ale je to hit or miss per recept, ani ne per druh masa),
- jednoho, co nerad sladký hlavní jídla,
- jednoho ultrakonzervativního, co odmítá něco zkoušet
- průnik strávníků, co nejí tepelně upravenou zeleninu
- průnik strávníků, co nejí pikantní věci.

genetika je silná, já jsem ochutnávačka, muž je konzervativec, tři děti jsou konzervy po něm a ta nejmenší to odkoukala od těch starších. Snažím se vařit tak nějak průnikem "pro většinu" nebo aspoň tak, aby šly závadné věci odebrat na talíři.
A když náhodou někdy najdu něco, co jedí všichni, tak si ten pocit tepla u srdce schovávám na dlouhé zimní večery (kdy budou pyčovat "tys tam dala cibuli!" a "vážně musím k té rajské i kousek libového hovězího?")

TRISSIE: S kuchařkami to mám úplně stejně jako ty. Kuchařky jsou knihy a jejich nákup je úplně jiný koníček než vaření podle nich. Vybíraví strávníci inklůdid (a každý jinak).
Otevírám je jako zdroj informací, tedy odborný text. Jednou jsem z několika kuchařek rekonstruovala jídlo, co se vařilo u muže doma v dobách jeho dětství.
A pak když hledám průnik požadavků či omezení strávníků. Hint: Pro pacienty po zubním zákroku je skvělá kuchařka pro batolata.

FRAKIRA: staré nevyhazuj, tam jsou daleko lepší recepty než v těch nových :-)
(časopisy samozřejmě sbírám taky)

TRISSIE: Já teda spíš než kuchařky časopisy, ale taky - prostě prohlížím a říkám si, jak to musí být skvělé (a jaká je škoda, že to nemůžu zkusit, protože by to neměl kdo sníst - předpokládám, že tvoji stravníci nebudou konzervativnější než ti mí). Papír je papír, to obrázky na webu nenahradíš - listování je úplně jiný level než scrollování.

(pokud by tu byl někdo, kdo by měl zájem o nějaké apetity.. dochází mi místo na nové)

Na web jdu pro recept, kdyz chci neco konkretniho, kdyz nevim, lovim v kucharckach. A taky je ctu jak beletrii. Chci mit prehled. A Velka cast mych kucharek jsou typu "jak se to dela". Ne jen recepty. Ale treba Jamieho chci celyho, takze tam po tom fakt jedu.

anketní otázka - proč sbíráte kuchařky?

pokud je nesbíráte, je to naprosto v pořádku, a vyjadřovat se nemusíte :)
ale spíš mě zajímají motivace těch, kteří i v dnešní době, kdy na internetu je 13 foodbloggerů do tuctu, stejně pravidelně odcházejí z knihkupectví s tlustou knihou tištěnou na křídovém papíře, kterou si doma uloží na poličku k dalším barevným obálkám.

já sama jsem z rodiny knihomolské, sbírat knihy je "this is the way", a o kuchařkách to platí taky. Až u tchýně jsem zjistila, že to tak nemají všichni, tchýně má kuchařky dohromady dvě (ta druhá je ode mne, bo jsem je viděla koukat na Prostřeno, tak jsem jim koupila kuchařku k pořadu, oni ji dali do skříňky a od té doby se na ni práší úplně stejně jako na tu první, protože tchýně od odstěhování dětí moc nevaří).
Ale stejně je v těch kuchařkách něco tak strašně lákavýho... jsem schopná si kuchařku večer vytáhnout a se skleničkou vína jí listovat a snít o životě, v němž se vyskytují tyhle krásný jídla (a ne pět ultrakonzervativních strávníků, kteří se začnou ošklíbat i při změně poměru oregana a bazalky v boloňské omáčce). A pak samozřejmě jdu a vařím podle něčeho už odzkoušeného/rodinného, vlastního zpracování obsahu ledničky nebo podle výsledku zoufalého googlení na dotaz typu "pasta chicken broccoli" :-)

Hezky udělaá stránka o nápojích, u mocktailu vysvětlují proč a jak to dělají. Nepoužívají "nealkoholcké alkohol" Jako wtf vodka bez alkoholu?

Easy Mocktails Recipes - Best Drink Recipes - Mocktail Recipes
https://mocktail.net/recipe-index/