BROUKOID: podívej, menší relativistická debata tady proběhla, tak jsem se jen přidal (můj názor na to je, že foton je prostě "bezčasá" vlno/částice, a proto se šíří rychlostí světla - jinými slovy, celý vesmír se z hlediska fotonu odehrává v jediném bezčasém okamžiku)

nebylo to až tak založené na "selském rozumu", jak si myslíš, ale spíš na převyprávění dobře známých relativistických jevů. a ta úvaha ani nebyla chybná - pouze ten jev nastává až tak blízko c, že je vlastně irrelevantní - v tomhle měl REDGUY pravdu - a jak vidíš, tak v případech, kdy má pravdu, tak ustupuju daleko rychleji, než on (když třeba zjistí, že já mám pravdu - to v podstatě neuzná téměř nikdy :-)

je celkem obecně chápáno, že pokud by pozorovatel kesl pod horizont událostí černé díry (jakkoliv to není fyzikálně možné), tak jeden z průvodních jevů je, že by nebyl schopen odeslat žádnou zprávu, protože potřebná úniková rychlost (lidově převyprávěno) je vyšší, než rychlost světla.

to, co jsem popsal já, je víceméně stejný princip - když se víc a víc blížíš k rychlosti světla, tak jsi méně a méně schopen předat vnějšímu světu informaci o tom, co pozoruješ (vzhledem k relativistickému dopplerovou efektu). Ano, spletl jsem v domýšlení důsledků - běžné průletové sondy až do třeba 0.95c toto nijak extrémně nepocítí, je to fakt poslední problém.

Ale té debaty co tu proběhla, se to týká - fotony sice používáme jako nosiče informace, ale (trochu paradoxně) - jsou to částice, které naopak nejsou schopné předat informaci o svém vlastním stavu (např. tím, že by se rozpadl na jiné částice - což neumí, jaká náhodička - např. třeba i proto, že jako částice prostě plynutí času nepociťuje). (nezaměňovat s tím, že víme, jakou má foton energii - to je informace o interakci fotonu s hmotou, ne o fotonu jako takovém...). Zazněla tu (pokud se nepletu) teorie, že po dosažení c dilatace času zmizí a čas plyne normálně - no, tedy pokud bychom pomocí nějakých kvantových fluktuací neprotunelovali přímo na rychlost rychlejší než světlo, tak ne. Při rychlosti c čas prostě stojí.

Sice nejsem vůbec tak chytrý, jak bych chtěl být - ale pořád budu polemizovat s tím, že fyzika je jen o tom, že na nízkém levelu dosazuješ do jednodušších vzorečků a na složitém do složitějších. Občas je potřeba mít i ponětí o tom, co ten vzoreček znamená a taky občas ověřovat, jestli to je fakt v souladu s pozorováními, apod.)

REDGUY: podívej, mícháš dohromady úplně nesouvisející věci. já spekuloval o průletu relativistickou rychlost, což se zdánlivě zdá jako nejsnažší způsob, jak pozorovat prostředí kolem blízkých hvězd (protože nemusíš řešit to brždění, pochopitelně).

Tvůj argument, že se vzdálenosti klesá odstup signál-šum, je samozřejmě správný. Jenže pokud je ve hře ještě rychlost, zejména blížící se rychlosti světla, tak se přidají další problémy. Abych to upřesnil, mám na mysli "Dopplerův rudý posuv" (relativistická varianta Dopllerova jevu), ne "kosmologický rudý posuv": https://en.wikipedia.org/wiki/Relativistic_Doppler_effect

Kupodivu to nezahrnuje jen komunikaci, ale i schopnost provést pozorování: jestliže průletová sonda podléhá dilataci času, tak se příslušným způsobem (z pohledu okolního světa) zpomalují i všechny výpočetní procesy na palubě, takže nejen, že výsledky pozorování nejsi schopen odvysílat - nejsi je schopen ani provést (protože z hlediska pozorovatele v relativistické lodi se celý vesmír jeví blueshiftlý do prostoru ve směru letu a všechny procesy se v něm navíc odehrávají zrychleně)

jinými slovy, relativistické sondy typu co vymýšlí Breakthrough iniciativa jsou krásná myšlenka, a při rychlostech kolem 0.1c skutečně asi půjde (s vypětím sil) přenést během života jedné generace informace z okolí nejbližších hvězd. Na informace ze vzdáleností dosažitelných vyššími relativistickými rychlostmi ale asi můžeme zapomenout - i kdybychom těch vyšších rychlostí nějak dokázali dosáhnout, tak provádět při nich rozumná pozorování okolního prostoru je prakticky nemožné.