GIOMIKY: prosímtě, skafandr je stejně přirozená součást živého organismu a jeho ekosystému, jako když si nějaké mořská příšera vleze do ulity nebo rostlina zplodí semena odolná proti vysychání, nebo tak něco. život si vždycky najde cestu a najde si ji i ve vakuu. akorát budeš muset být součástí komplexního ekosystému zahrnujícího i technologii.
pro začátek, pustina osídlená čistě jen stroji, tedy blízký vesmír, je samo o sobě zajímavý koncept. stejně si hodně povídáme s počítači. proč by počítač, který běží někde v hlazeném datacentru na Zemi, měl být nějak privilegovaný proti počítači, který je umístěný na kosmické sondě? využití resourců v kosmu je přirozené uvažování, když nechecš vydrancovat ekosystém na Zemi úplně do mrtě.
Kde přesně ve Sluneční jsou místa vhodná k životu, to je zajímavá otázka. Oproti Elonovu "multi-planet species" stavím spíš "space faring species", protože Mars je ještě výrazně méně vhodný k životu, než nejnehostinnější části Antarktidy nebo nejvyšší hory na Zemi. Otázka je, kde to teda je vhodné. Otevřený vesmír je z řady hledisek problematický, např. stínění proti radiaci, apod. Volně létající habitaty obstojí jako výzkumné stanice nebo hotely, či ubytovny pro badatele, ale pro trvalé osídlení jsou nevhodné.
K pásmu asteroidů vzhlížela řada autorů už od začátku éry kosmonautiky... zejména je to spojené s představou těžby, což je idea, kterou znovu oživuje mise Psýché. Já ale celkem lobbuju i za pilotované expedice. Delta-V je srovnatelné s Marsem, sice potřebujete větší, ale zase je snažší u planetek zabrzdit a odletět a většinou hodně jednoduché i přistát. Se solární energií je to horší než na Marsu, jen asi devítina místo čtvrtiny, ale to lze řešit levnými koncentrátory (proč vlastně sondy jako Juno nebo Lucy mají obří solární panely, místo aby použily levné koncentrátory z alu fólie?). Hlavně by se ve vnější části pásma asteroidů měla vyskytovat zmrzlá voda, což ve vnitřní sluneční soustavě není možné, a oproti stěhování mezi gravitačními studněmi je možné si ji mezi asteroidy celkem levně posílat, apod. Asteroidy jsou už taky relativně daleko z hlediska solárních erupcí, což na Marsu pořád ještě je problém (nemá ionosféru, takže jako planetární ochrana bude "kolonistům" celkem naprd). A když už lézt někam pod zem, tak je jedno, jestli asteroidy nebo Mars...
Pásmo asteroidů je podle mě ideální pro astronomická/kosmologická pozorování. Třeba dost podstatné měření paralaxy tam má daleko větší základnu, než jen 2AU jako mají k dispozici sondy poblíž Země. Stínění od rádiového šumu Země je zadarmo, takže na hledání mimozemských civilizací taky fajn. Nízká gravitace umožní z vytěženého materiálu vytvářet rozsáhlé volně letící konstrukce (třeba různé teleskopy), což teda u Měsíce ani na Marsu nejde ani náhodou. Mars možná umožní hrát si na Zemi, ale hodně blbě. Pásmo planetek naproti tomu nabízí hrát si na kolonizaci hlubokého kosmu: bude tam spousta destinací, mezi kterými bude potřeba stěhovat suroviny. Přelety budou trvat dlouho, ale ne v řádu generací, bude to spíš podobné začátkům dálkové mořeplavby (tzn. roky). V řadě ohledů je to ale snazší destinace, než ten Mars - pouze vyžaduje odhodlání fakt v tom kosmu žít, odstěhovat se tam třeba na 10 let (ale tohle má historicky na Zemi mnoho precedentů, že lidé žili jako strážci majáků, apod.)
Za života naší generace to asi nebude pásmo asteroidů, ale spíš ty základy u jižního pólu Měsíce, ze kterých bude snadný únik zpět na Zemi v řádu dnů a kde si je možné představit kyvadlovou dopravu (i když nevím, jestli na bázi obřích Starship, kde úspory z rozsahu podle mě neoffsetují to, jakou masu je potřeba stěhovat druhým směrem... pokud vůbec se to dotáhne, tak to skončí jako jednosměrná nákladní doprava...)