Vy furt jen odbíháte. K ergonomii, designu, "jen trochu slušnosti"...
Zkusme si teda ještě jednou představit, že se opravdu celou dobu bavíme jen o zvuku, nikoli zlatejch knoflech, dálkovejch ovladačích, multifunkčních displejích, prostě O ZVUKU, a že jsme vyloučili, ještě jednou opakuju VYLOUČILI všechny komponenty z třídy "ne slušných", čímž se rozumí nevím přesně to, ale představuju si úplně ty nejhorší shity, řekněme pod tisíc korun z marketu nebo nějaké pokusné prototypy z amara z 80. let. Jo? Šlo by to? Můžeme už toto přestat řešit?
Takže tady jsme. Teď a tady jsme postulovali, že bylo tisíci slepými testy ověřeno, že mezi komponenty nejsou slyšet rozdíly. Z toho vyplývá:
1) Že my sami už nemusíme provádět nikdy žádné slepé testy. Vyjdou stejně jako ty staré.
2) Ani nikdo jiný už nikdy nemusí provádět žádný další slepý test.
3) Ani my ani nikdo jiný už nikdy nemusí provádět vlastně vůbec žádný test. Buď vyjdou stejně jako slepé testy a kdyby ne, tak to znamená, že vyšly špatně. Slepé testy stojí v hierarchii testů nad neslepými.
4) Sečteno a podtrženo, za nejlepší (vlastně jedinou správnou) testovací metodiku audio komponentů byla zvolena ta, která neřekne vůbec nic podstatného o testovaných komponentech, resp. jediný její výstup je, že jsou všechny stejné, což je stejně hodnotné, jako bychom žádný test nikdy ani neprovedli.
Dotaz: K čemu je taková metodika v reálném životě nám lidem dobrá? Zkuste se na chvíli oprostit od slepých testů hifi. Prostě metodika M.
Jistě by šla nalézt metodika, dle které by všechna vína byla stejná. Všechna auta. Všechna paliva.
Otázka zní stále stejně: K čemu je taková metodika?
Díky.