CLOJSTER: "Ty Klipsche mely uplne ciste ostre vysky, ale nejsem si jisty jestli by pri dlouhodobem poslechu nebyly moc unavne a casem me to nezaclo spis stvat."

můj subjektivní postřeh k tomuhle je, že se většinou vyplatí na tyhle první dojmy dát. Když máš libovolné bedny nějakou dobu doma, tak pokud to není úplná sračka, zvykneš si na ně a jejich zvuk ti začne připadat normální, ale na sobě jsem si všiml, že pak bedny jednoduše poslouchám míň protože mě poslech víc unavuje, a to přestože vědomě už ty nedostatky nevnímám.

VOZKA: Dekuji za komentar. Na svoji otazku jsi si castecne odpovedel v druhem odstavci. Jen doplnim. Je dokazano, ze clovek vnima frekvence az do 150kHz "http://www.nature.com/nature/journal/v166/n4222/abs/166571b0.html" Stejne tak je dokazano, ze lide vnimaji napr terapeuticke ionizacni zareni (i kdyz by podle vseho nemeli)
Toto a jak konkretne dochazi k vnimani je myslim mimo ramec nasi diskuze (nebo se pustime hloubeji do fysiologie?). Ze to skutene funguje si muzes vyzkouset sam. Pobyt ve spolecnosti ultrazvuku, (ktery neslysis) Ti nebude po nejake dobe vazne delat moc dobre. Jak si spravne napsal, vnimani hudby je zalezitosti mozku nikoli jen ucha - stejne jako u ostatnich smyslu. A to bych vazne nepodcenoval. Ale zpet k podstate diskuze.
Moje premisa byla:
1. mezi jednotlivymi komponentami (kabely) existuji meritelne rozdily
2. tvrzeni, ze nejsme schopni tyto rozdily statisticky vyzname odlisit (pokud neberu v uvahu vysledky v poslechovem testu) je zalozeno na predpokladu, ze vnimame jen slysitelne frekvence
3. pri urcovani rozdilu (mezi kabely) hraje podstatnou roli emocni slozka
Priklanim se k nazoru, ze je obtizne / nerealne rozeznat rozdily mezi kabely. Presto jsem to sam zazil. Proto hledam oduvodneni, jak k tomu doslo. Beru zde vami uvedena fakta z elektrotechniky a fyziky, jako platna a nerozporuji je. Hledam tedy, zda by vysvetleni nemohlo byt jinde.