NAGASAWA: cha! co ja vim, spis byl nekde dostan darem, ci zcizen. nemam sajnu, je mozne ze to byla naka uleva invalidum, nebot prarodice, jimz patril, byli oba dost tvrdi invalide.
slo o takovy ten zeleno cerveny "větší". v obchodech jich obcas par bylo, ale vetsinou byly jen ty "o kousek mensi".
jinak ano, napriklad tezka invalidita, zajistovala prednost ve fronte na auto, ale po pravde, nevim, zda ta totalni nemoznost hybat x koncetinami za to stala.. krcim bezmocne rameny, byl jsem jen dite a vse jsem bral jak bylo.

MAR_TINA: ja nevim, jsme v praze druha polovina 80s, ne ze by obchody pretejkaly, ale uplne prazdno taky nebylo. mohl si obcasto mit jiz i pojizdny vozik a ne jen do ruky..
spis slo o jakousi prerekvizitu k nakupu, bez niz si byla zbuzerovana, ze jiste krades, ci co ja vim.

ono je to dodnes mozno v cesku sledovat, jak malo lidi dokaze vstoupit do obchodu bez kosiku. to je ta tvrda podprahova masirka, takle se to vštěpovalo.

VON_GILOTINE: vlastni kosik? Buržousti :D

NAGASAWA: meli jsme z toho duvodu vlastni kosik, nevim odkud, pravidelne se mi stavalo, ze me jako petiletyho stejne buzerovali, ze co ze co mam mit kosik odjinud, atd.

ta buzerace od zkurvenejch nymandu seroucich se do naprosto irelevantnich veci je neco co nikdy nezapomenu.

LEA1: nejhorsi bylo, kdyz se rodice snazili vzpominky ze zapadu reprodukovat a pretvorit do produktu ze socialistickych surovin, viz. zrovna ona mlecna ryze. Taky mam zafixovano, jak tata tvrdil, ze nam uvari uplne stejnou mleckou ryzi, jakou mel Dr. Oetker v zapadnim Nemecku. Jak to povetsinou dopadlo, netreba zminovat.

něco nebylo a něco naopak bylo, mně chybí krabička (snad modro žlutá) a v ní dvě konzervy šneků a v každé krabičce byla i malá "kuchařka" s asi 20 recepty. Děda někde v Receptáři zahlédl, jak se mají sbírat a zpracovávat a od tý doby jsme si je nakládali na zimu sami. Stálo to tehdá něco do dvacky, teď to jsou pálky, pokud teda nechcete vodní někde z asie, ty jsou celkem dostupné. Tudíž mi to připomíná, že sezóna je v plném proudu :)
A otec vzpomíná, že když nebylo moc peněz na maso, tak zašly do krámu a koupili Chatku (krabí maso v konzervě), teď ta konzerva stojí 500 kč :)

NAGASAWA: v r. 1980 jsme dostali výjezdní doložku k návštěvě dědova bráchy u bodamského jezera, takže jsem měla taky nějaké srovnání, např. jsem byla unešena z chuti mléčné rýže, výběru v sámoškách, a to mluvím jen o jídle :)

A po cuketovém období přišlo sójové, to už asi chvíli po revoluci nebo současně. Pamatujete sójové granuláty, sójové kostky na čínu, sójové řízky, sójové kafe a sójové sladkosti?

tady rebel, me ten obalovanej patizon teda chutna do ted:)) ale cuketovy gigantismus a s tim spojeny snad vsecko od cuketovyho kafe po cuketovej hajzpapir, to bylo temne obdobi:)))

DIVER: přesně, taky o tom svědčí písnička "parmazán na chleba je namazán", asi nikdo netušil, že je to tvrdej sejra

Triky a pověry-Ty jamo
https://www.youtube.com/watch?v=MC4JRiy6Va0

MAR_TINA: zelí k pečenýmu z kedluben dělala prababička a to byl recept od nepomuku-klatov. nikdy jsem nejedl tak dobrý zelí jako to kedlubnový

MAR_TINA: solidne jsem tu bilou hruzu vytesnil. pamatuju ze se u nas cca mesic podezrele casto objevovala a pak ten bizarni boom najednou zase utichl. Hlavne bylo super v casech, kdy bylo akorat par zakladnich surovin sledovat, jak se lavinovite siri "zarucene novy DIY recepty". Jednou mama prisla z prace s receptem na burizonovy chlebicek, kdy stacilo baleni bilych burizonu a medu. Z toho vseho se umatlala smes, vytvarovala siska, ktera se potom vychlazena nakrajela a socialistickej dezert byl na svete. Pak ho stacilo vzit o prestavce do skoly a behem tydne recept znala pulka republiky (pokud ovsem byly burizony, anebo med)

QUAACA: jo! to je kapusta, která má hmyzem zadělaný každý list, nejen ty vnější.

Tady na Mělnicku se dělalo kedlubnové zelí - pěstovali se kedlubny giganty, které lze dlouho skladovat ve sklepě bez úhony, a ty se strouhali a upravovali jako zelí. Mělničáci to hrozně, hrozně sladí. A giganti nejsou kyselí jako sterilované zelí, tak z něj vymáčknou ještě sladší chuť bez lopat cukru.

MAR_TINA: a pamatujete na kadeřávek? :)

MAR_TINA: "nařezat na plátky pilkou, obalit, osmažit." - to dělala babička a ten trojobal byl to jediný, co se na tom dalo žrát. Naštěstí na tý bílý podrážce moc nedržel :)

MAR_TINA: ježiši tyhlety vlny co chodily na střední slovensko a já to vždycky u tetky a babky musel jíst :D ale zapečená cuketa a la pizza mi chutná doteď. polívku ze strouhanýho patizonu :-/ mi dělá trauma dotd

TAPINA: a hlavně do velkého. Cuketa menší než samice aligátora není ke sklizni :D
Kdyby Přemek viděl, jaká mláďátka dnes trhám, v hrobě by se obrátil.

NAGASAWA: nařezat na plátky pilkou, obalit, osmažit.

Kombinace receptáře a dovozu fritéz z NDR musela způsobit zatučnělých tepen.

TAPINA: a zahrádkářky (u nás v rodině) bohužel taky trpěly gigantismem - takže čím větší cuketa, tím lépe;)

MAR_TINA: aaaa era patizonu - pamatuju :))

MAR_TINA: Cuketový boom pamatuju, pak to pěstovali všichni ve velkém a vymýšlely se naprosto neuvěřitelné recepty, co s tím.

DIVER: jenom kolik zmizelo a zase se objevilo druhů zeleniny, která u nás byla běžná a dá se pěstovat úplně normálně.
Občas někdo s něčím vystoupil v receptáři a pak to měli všichni. Vzpomínám na "objev" pórku. Prostě jsme ho neznali a pak ho začal pěstovat každý. Vždyť to roste jako cibule (tj. snadno). Skladovat se dá pár týdnů, tedy sezónní prodej není náročný na logistiku. Pak se objevilo čínské zelí (to chlupaté). Cukety, konec 80. a začátek 90. let. Před cuketou se pěstoval patizon, naprosto šíleně nezpravoatelné létající talíře :). Proč se třeba pěstoval květák a ne brokolice (je to totéž, úplně stejný postup). A proč se i dneska blbě shání romanesco. Dýně? Proč byly velké na kompot a ne jiné?

Chřest chápu, socialistické plánování neumí nakládat se zeleninou, která roste 4 týdny do roka a doprava pole-zákazník musí proběhnout v chladu za 24 hodin.

NAGASAWA: Jasně, klasický, ostrý a česnekový. Stále.

Vyborny byly i fronty na kosiky v obchodech. Kdyz se slo dopoledne nakoupit, posilaly se deti, protoze rodice varili obed. V osm rano mne nasi poslali do samosky, kde jsem prvni hodinu cekal ve fronte na vraceni lahvi a sifonovy bombicky a pak dalsi hodinu/dve na kosik, bez ktereho vas do obchodu nepustili. Krasny casy. To mi vygenerovalo takovy trauma, ze kdyz v dnesni dobe vidim frontu 2-3 lidi u bankomatu, chyta mne neurotickej tik a jdu jinam.