Tak jsem usmolil fakt dlouhy prispevek ktery mi po zmacknuti jakesi klavesy natvrdo zmizel... nechapu jak...:o(
Takze jeste jednou a strucneji: Uvedomneni ja probehne mezi 3 - 6 rokem, zalezi na edinci. Pravdepodobne je toto uvedomneni vazano na intelektualni zpracovani faktu, že okoli na ditě nějak reaguje. Priklad: dítě zmačkne čudl na hračce a ta začne houkat. To je super. Po čase dojde k přemýšlení nad tím, kdo zmáčkl ten čudlík a kdo z toho má radost.
Já je taky svázáno s pamětí, v raném období ale ještě není dostatečně vyvinutý hypokampus potažmo jeho spoje s korovými oblastmi potřebnými pro vznik epizodické paměti. (moje první vzpomínka je třeba asi až z 4 let:o) Krom toho, pravděpodobně nejsou v kojeneckém věku vyvinuty ani smyslové orgány, takže maminka je spíš pištivá šmouha a tatínek smrdutý bručící flek:o))))
KASTA: No vidiš, na tohle jsem úplně zapomněl ... a přitom jsem se nad tím docela nedávno rozplýval:o))) Jen to opět neřeší problém vztahu mezi vědomím a já. Třeba: já se rozhoduje mezi instinkty - na základě čeho ovšem? Píšeš zkušenost - nicméně já bych řekl že se kolikrát nerozhoduji podle zkušenosti, ale spíše podle pocitu (krom toho že se kolikrát ani nerozhoduji, ale prostě konám (a pak se divím:o)). Další námitka: archetyp je také forma zkušenosti, která ovlivňuje prostřednictvím komplexů naše rozhodování. Jenže, jak komplex tak archetyp jsou součásti nevědomí. A ačkoli komplex je možné si uvědomit (ať už to slovo uvědomit znamená cokoli) tak archetyp nelze.
Cíl který vlastně sleduji je ten, že jungiáni či psychoanalytici stále píší o nutnosti uvědomění si svých nevědomých tendencí, o jejich integraci do vědomí, ale stále nikdo z nich nenapsal, v čem to spočívá...