SPIELMANN: ad definice a plivnuti do sklenicky: nerozumim, chces poukazat na to, ze se neprijimam cela? to neprijimam. 'ja' je pro mne souhrn psychickych obsahu, ktere se nejak _mne_ tykaji ;-), jsou pro mne dulezite, nejak se s nimi identifikuju, ... nee ze bych jako si za nimi stala.

definice ze ja je komplex mi funguje.

kdyz spim a nekdo vyslovi moje jmeno, vzbudim se casteji nez kdyz nekdo rekne jine jmeno.
kdyz mne nekdo chvali/kritizuje, vyvola to silnejsi emocni odezvu, nez kdyz resi nekoho jineho.
kdyz vidim svou fotku, zajima mne to vic nez jina fotka.

stejne tak se chovaji i jine komplexy (shluk jakehosi tematu, ktery vyvolava emocni reakci), nemam s tim problem vnimat 'ja' jako komplex - shluk cehosi s tematem "veci tykajici se mne"). centralni postaveni toho 'ja' je mi taky jasny. veci kolem tohoto komplexu jsou pro mne absolutne nejdulezitejsi a navic je tam ta vazba na vedomi - ze kdyz se cokoliv uvedomi, 'ja' u toho je, nejak to mikromodifikuje jasky komplex. takze tento komplex je nejvic pouzivany, fakt takovy centralni.

napis jak se vnimas ty

SPIELMANN: ad Kasta: Kasto, ty povazujes ja za vedomeho rozhodovace?
Ja jsem to v tom prispevku nenasla. Jak jsem uz psala, ja je nevedome-trochuvedome-uplnevedome (jak v cem a jak kdy)

nemyslim si ani, ze nutne vzdy rozhoduje.

ja si to predstavuju tak, ze realita predklada psychice neco, ktera to analyzuje a hleda v tom zname vzory - cemu je to podobny, na to to psychika napasuje, ten komplex 'prevezme rizeni'. takze dejme tomu vidim neco a aktivuje se komplex 'bojovnik za prava utlacovanych' a jednam podle scenare s nim svazaneho.
pokud si to nejak uvedomim, uz se probudi i komplex 'ja'. (viz nize ten citat - nelze aby neco bylo vedomeho a nebylo pri tom pritomno i 'ja'). ale muzu dost dlouho jednat/rozhodovat nevedome, protoze to ridi nejaky ten jiny komplex.

to je pro mne prave ta nejvetsi bomba kterou Freud prinesl, ze nevedomi existuje, ze je nezavisle na vedomi, ze je autonomni a ze muze spoustu veci delat, aniz by ses ty (tvuj jasky komplex a tvoje vedomi) na tom podilelo. to je zasadni objev naprosto klicovy. pokud v toto neveris.. tak tezko diskutovat dal.

A ještě osobnězkušenostní dodatek. Introspekcí (nebo tím tvým bodem dva řekněme) se mi podařilo se docela slušně zbavit Arachnofobie. Nicméně mi to stejně nevysvětlilo-nezintegrovalo do vědomí, proč se mi ve snu objevuje pavouk s havraní hlavou, nebo kus plísně na vařečce který se promění v macatého pavouka a odkráčí...

YMLADRIS: Ne, naopak mé Já mi momentálně trochu přerůstá přes hlavu:o)) Ale přijal jsem Kastovo hledisko definice JÁ, jakožto vědomého rozhodovače mezi instinkty. I když je možné, že je to jen má interpretace...

YMLADRIS: Jo, to je definice. Z knížek. Asi pravdivá. Ale, ruku na srdce, prožíváš sama sebe jako centrální komplex s vyjímečným postavením?!?! Plivni do skleničky a pak to zkus vypít (starý známý ale účiný:)

YMLADRIS: Hele Ym, myslím, že víš, že já vím... Popisovat nevědomé reakce myslím není třeba. K bodu 1. co míníš pod pojmem studovat? 2. vyplývá z toho, že se nakonec o všem budeš rozhodovat vědomě? (když zůstaneme na té somatické úrovni, tak třeba teď si nevhodně prdnu protože chci dát světu na jevo, že na něj prdím?)

integrace nevedomi do vedomi: no ja myslim ze lze vyjit od uplne jednoduchych prikladu. koušeš si ret a přitom pises prispevek na Nyx. muzes kousat uplne nevedome - nulova pozornost vuci tomuto jevu. nebo jsi si toho vedomy 'tak trochu', nebo si to uvedomujes naprosto zretelne.

takove priklady nevedomeho a trochu vedomeho a naprosto vedomeho prozivani urcite si vybavujes.

no a uplne stejne IMO delame i veskere dalsi "cinnosti" jako treba nenavidime sveho otce (nevedome, trochu vedome, naprosto vedome) nebo se bojime smrti nebo jsme okouzleni necim atd. atd.

integrace (uvedomovani) IMO jde delat dvema zakladnimi zpusoby
1. v momentech, kdy je rozum vicemene vypnut, tak studovat obrazy, ktere samovolne nastupuji: sny, imaginace, umelecka tvorba, psychedelika, ...
2. i kdyz rozum neni vypnut, neustale se sam sebe tazat: co se tedka deje? co vnimam, co citim, co jednam? tohle zvysovani bdelosti imo hodne souvisi s buddhistickou cestou atd.

pro mne 'ja' nejaky ten centralni komplex. castecne vedome, castecne nevedome.

ma zvlastni postaveni mezi komplexy, ale zase neco diametralne odlisneho od jinych komplexu to neni.

Tím chci říct, že ano, souhlasím s tebou, ale ta zkušenost, kterou popisuješ je v okamžiku rozhodování nevědomá.

jejda tak to jsem asi nezaznamenala - definujes 'ja' jako neco co je vyhradne vedome?

Ano, presne tento typ odpovedi jsem cekal... Jenže rozhodnutí přispat si neproběhlo na vědomé úrovni (tam proběhlo "jen pět minut, jinak bude průser")

ano, zkusenosti ze ten pruser nejak prece prezijes (pokud jsi to udelal uz vicekrat)

Myslíš, že zamáčknutí budíku ráno a následné rozhodnutí "ještě pět minut..." následované hodinovým spánkem a pozdním příchodem do práce kde je průser je rozhodnutí na základě zkušenosti?:o)

SPIELMANN: "nerozhoduji podle zkušenosti, ale spíše podle pocitu"

a co si tak myslis ze jsou tvoje pocity? kde vznikaji? podle jakych pravidel se objevuji?

Tak jsem usmolil fakt dlouhy prispevek ktery mi po zmacknuti jakesi klavesy natvrdo zmizel... nechapu jak...:o(

Takze jeste jednou a strucneji: Uvedomneni ja probehne mezi 3 - 6 rokem, zalezi na edinci. Pravdepodobne je toto uvedomneni vazano na intelektualni zpracovani faktu, že okoli na ditě nějak reaguje. Priklad: dítě zmačkne čudl na hračce a ta začne houkat. To je super. Po čase dojde k přemýšlení nad tím, kdo zmáčkl ten čudlík a kdo z toho má radost.
Já je taky svázáno s pamětí, v raném období ale ještě není dostatečně vyvinutý hypokampus potažmo jeho spoje s korovými oblastmi potřebnými pro vznik epizodické paměti. (moje první vzpomínka je třeba asi až z 4 let:o) Krom toho, pravděpodobně nejsou v kojeneckém věku vyvinuty ani smyslové orgány, takže maminka je spíš pištivá šmouha a tatínek smrdutý bručící flek:o))))

KASTA: No vidiš, na tohle jsem úplně zapomněl ... a přitom jsem se nad tím docela nedávno rozplýval:o))) Jen to opět neřeší problém vztahu mezi vědomím a já. Třeba: já se rozhoduje mezi instinkty - na základě čeho ovšem? Píšeš zkušenost - nicméně já bych řekl že se kolikrát nerozhoduji podle zkušenosti, ale spíše podle pocitu (krom toho že se kolikrát ani nerozhoduji, ale prostě konám (a pak se divím:o)). Další námitka: archetyp je také forma zkušenosti, která ovlivňuje prostřednictvím komplexů naše rozhodování. Jenže, jak komplex tak archetyp jsou součásti nevědomí. A ačkoli komplex je možné si uvědomit (ať už to slovo uvědomit znamená cokoli) tak archetyp nelze.

Cíl který vlastně sleduji je ten, že jungiáni či psychoanalytici stále píší o nutnosti uvědomění si svých nevědomých tendencí, o jejich integraci do vědomí, ale stále nikdo z nich nenapsal, v čem to spočívá...

LOOK: na Ja se taky da koukat jako na jakesi volne kvantum energie, ktere se tu "objevilo" aby resilo konflikt meti instinkty - jaksi "programova nadstavba". Ja pak rozhodne, kteremu napr. ze dvou momentalne soupericich instinktu da prednost - na zaklade napr. zkusenosti z predchozich podobnych udalosti....
postupne vyvojem se mnozstvi teto energie zvetsuje a v urcitem okamziku si ja uvedomi sebe samo, cimz dosahne dalsi urovne informovanosti navic, ktera mu pomaha v rozhodovani mezi instinkty. Kazdy instinkt ma take urcite mnozstvi energie a tyhle energie spolu souperi o to, ktera nakonec nejvice ovlivni konecne rozhodnuti. Ja se muze pridat na kteroukoliv stranu se svou energii ale samo sobe nema dost energie na naprostou vladu nad instinkty. Ja ma take tu vlastnost, ze se chce maximalne rozvijet a obohacovat, cim vic vi, tim lepe rozhoduje ve prospech tela o ktere se stara (vseobecne vzato:) a cim vice ma energie, tim vice veci dokaze ovlivnit a zmenit......

MERLINKA: rika se, ze vedomi ja se utvari ve 2-3 letech... zakladni potreby maleho ditete resej instinkty (tj nevedomi), nejaky vliv na utvareni ja to mit muze, nevyznam se moc ve vyvojove psychologii

LOOK: Dite si uvedomuje prvotne sve potreby-hlad, zimu,... a male flustrace pomahaji uvaret JA?
Kdyz JA neco chce, vedomi, vi jak toho dosahnout?
Potom by mohlo vedomi znikat na zaklade zkusenosti-pokusu a omylu?

SPIELMANN: Asi se da chapat JA vic komplexne. Fyzicky by to mohlo byt vsechno, co nas utvari-telo(vlasy, nohy, ruce, usi, ...)co z nas vychazi a co do nas vchazi. Protoze vsechno s sebou prinasi prozitek a uvedomujeme si to. I pohled do zrcadla je odrazem JA. Tolik pohadek v sobe ukryva poznani pohledu do zrcadla i klam toho,co tam muzeme videt.
Kdyz snime, nase vedomi se vyrovnava s nevedomim.

Co je potom svedomi?
Rika se, ze lidi tizi... je to nevedomi, kteremu je casti kol.nevedomi a tudiz ma sve "stanovene normy".
Od tud mozna vsechny ty porekla:
Bozi mlyny melou ..., Na kazdeho jednou ..., Necim to, co nechces, aby ...

MERLINKA: dalo by se to tak rict, dite si nejdriv zacne uvedomovat, ze neco vnima, tj. pomalu vznikne vedomi, a casem si uvedomi ze je samo o sobe, tedy vznikne 'ja'. tedy 'ja' ve smyslu ega. Jungovo 'bytostne ja' obsahuje cele vedomi i osobni nevedomi cloveka.

KASTA: jednoduse a mooooc pekne receno:-)

Potom mozna vyhledavame extremy chovani, abychom zakotvili ve vedomi prijatelnou cast z nich, protoze nevedome, tam nekde, uz davno je.
Moje profesorka matematiky nam jednou vysvetlovala jak se ucit:
1)jednou to slysis ve skole-jako kdyz zustanou otisky po pnematikach auta
2)prectes to znovu doma-ty otisky prohloubis
3)pred zkousenim to zopakujes-ten otisk je trvaly
........
jiste casem se vytraci nebo ho vytesni neco jineho, ale nekde to tam je:-))))
........
dost mozna je to tak u vseho. existuje databanka vseho vedeni a kazdy k ni ma jine pravomoci.