NOXNOCTIS: proc zmetek? proc si myslis ze to ma priroda takhle jasne ohranicene? potkani skoci na jakoukoliv novou potkanici, ackoliv jsou uz na samym dnu svych sil, sloni si hledaji jedineho partnera na cely zivot a po jeho smrti si noveho uz nenajdou... zivot je neskutecne pestry.

STRYX: ja muzu jeste doplnit co mne zaujalo, jsem cetla o nich
Mosuo - Wikipedia, the free encyclopedia
http://en.wikipedia.org/wiki/Mosuo

coz je matrilinearni spolecnost kdesi v cine, kde zena zije cely zivot se sestrami, matkou ap. a s detmi v dome. Kdyz zacne byt plodna, dostane pokojicek, kde prijima sexualni navstevy. Muze spat s kym chce, ale podminka je, ze ten muz do rana vypadne. Muzi nemaji v zenskem dome (kde se vyviji, pracuje, zije, funguje, ...) co delat. Zena je tak spojena se svou matri-linii. Zarlivost a partnerske vztahy je povazovana za trapnou, promiskuita za zadouci. Neni mozne, aby dvojice zila rodinny zivot jak ho zname my.

Takze maji volnost v sexu, ale nemaji romantickou lasku atd.

YMLADRIS: Jenom doplnim, ze tohle, co rikas, je vzasade pohled strukturalni antropologie. Tyhle kulturni restrikce maji za sebou silovou mechaniku a casto funguji jako stavebni bloky spolecenskeho usporadani. Je otazka je-li adekvatni je hodnotit jako dusevni poruchu, kdyz mohou byt podminkou pro vznik spolecenstvi s vyssi komplexitou. Navic je-li konkretni formalni rys odstranen, byva nahrazen jinym, plnicim v syti symbolickeho radu uplne stejnou funkci.

Pro srovnani: pripomina mi to proflakly (ale moc zajimavy) vyzkum ohledne incestniho tabu, ktere sekundarne podporuje exogamii a vede k vytvareni stabilnich vazeb napric spolecnosti a umoznuje integraci do vetsich celku. Pokud se nemylim, Levi-Straus v jeho mechanismu videl dokonce proto-formu jazyka.

NOXNOCTIS: taky si dovolim mirne nesouhlasit :) pokud by bylo nekdy v minulosti prirozene ze by vsichni lidi meli stejny vztah k sexu, velice tezko by doslo ke vzniku nejake deformace. klonim se spis k domnence, ze v urcity historicky moment prevladla jedna skupina s nejakou sexualni preferenci (mysleno spise ve smyslu frivolni vs majetnicky vs stitivy pristup) nad jinou.

ALBERTO: jo tak to bych potvrdil

citovou neangažovanost - máš pravdu - upřesním: třeba s ní cloumají emoce, cítí se k někomu přitahována, ale jede to přes spodní čakry, a čtvrtá je zavřená. nebo city, úsměvy, předstírá, ale cítí se prázdná.

ALBERTO: Souhlas! já se s podobným výrokem (o temném nitru) poslední dobou setkal dvakrát a v obou případech to bylo tohle. Ještě bych dodal, že už ta volba slov ("temné") ukazuje na něco nepřijatýho, vytěsněnýho.

V jednom případě zněl výrok, že "má v sobě temný místo kam se bojí jít" a ve druhým, se mluvilo o "temným místě, který někdo dokáže vyléčit"

Jen nevím jak ta "citová neangažovanost" s tím jsem se nesetkal - spíš bych řekl: silné emoce, které jdou proti vědomému zaměření (takže je potřeba je ze všech sil potlačit a tím vznikne jakýsi emoční prázdno)

rek bych, ze vetsinou tim zensky myslej tu cast, ktera je sexualne-magicky-manipulativni nebo citove neangazovana nebo si libuje v negativnich emocnich stavech a destruktivnich emoci, diky nimz citi jakoby intenzivneji, ze jsou na zivu. nektery zensky si v teto temnote libujou, jiny ji maj zas naopak vytesnenou ("bila a cerna labut")

Sabina Spielrein: 'Destruction as the cause of coming into being' - výpisky z této práce: http://ografologii.blogspot.cz/2012/08/sabina-spielrein-destrukce-jako-pricina.html - Otázka by mohla znít, kdo od koho čerpal? Sabina od Junga nebo Jung od Sabiny?

Takovej prenatalni ulet :-)
Na stojáka - Lukáš Pavlásek - Cesta zpátky - YouTube
http://www.youtube.com/watch?v=gd7fm16-dKI

'temne' bych si v bezne mluve spojila nejspis s agresi a destrukci, krutosti atd

charatkeristiky a aktivity, o kterych si mysli, ze je spolecnost povazuje za nezadouci,takze naprosto cokoliv - treba dojida zbytky jidla v kfc. Stin bych do toho netahal, clovek, ktery ma tuseni o svym stinu,by dle meho hovoril jinak.

ak niekto kto necital Junga hovori o svojom temnom ja, asi mysli svoj negativny stin, co ine ako sexualne sa da u zeny pod tym predstavit?

měla bych dotaz - podívejte se na obrázek v odkazu [ SA_KRA_ @ obrazky, co mne rozstipou - CTI ZAHLAVI !!! (tzn. primárně formou či obsahem nadpruměrné, nikoli vtipné, morbidní a WTF) ]
setkala jsem se s tím, že takový typ obrázků může působit fobicky
ne kvůli obsahu (lebka dítěte), ale čistě vizuálně
jak myslíte, že by takovou reakci interpretoval jung? jak byste to interpretovali vy?

Přitom to je poměrně snadno verifikovatelné. Nechť se někdo sebere, odjede do nějaké hluboce matrilineární matrilokální kultury a zkusí tam analyzovat, co se děje s archetypem otce. Jako kulturní determinista mám ovšem (asi předsudečnou) obavu, že se tam s ním děje houby. ;)

DIDGENAUT:
"Mě zajímal pohled biologický, setkal jsem s informací, že archetypy jsou vrozené."

Vrozené ve smyslu biologicky zapsané- biologické vědy zatím tak daleko nejsou, jde IMHO o názor. V Jungově podání chápu jako kulturně vrozené/zapsané. Jak já ho chápu- existuje dispozice lidského organizmu k archetypálnímu nazírání světa, podobně jako existuje dispozice ke vnímání, učení etc.

"Objektivní vysvětlení skutečnosti, kde je podmínkou intersubjektivní verifikovatelnost a falzifikovatelnost" a postmodernistické paradigma se nijak nevylučují, v religionistice nikdo neprosazuje nějakou jednotnou interpretaci náboženství. Nedostupnost ideálu objektivity ještě neznamená, že jdeme špatnou cestou - vyjadřuje to snahu o bezintencionální přístup: nesnažit se náboženství pohanit ani adorovat. Vytváříme modely reality, mapy pro orientaci v ní, které můžou být různě přesné a podle různých měřítek. William Paden: Bádání o posvátnu, viz. např.: Navzdory jakýmkoli výhradám k jungovskému výkladu není zřejmě prohlášení archetypů za „metafyzickou fantazii“ tím nejvhodnějším řešením. Archetypy představují spíše konstitutivní součásti určitého interpretačního rámce, v němž jsou spolehlivě empiricky doložené. V jiném interpretačním rámci samozřejmě mohou působit zase jako metafyzická fantazie. Každý interpretační rámec je konstituován v první řadě nikoli „objektivní pravdou“, nýbrž spíše konsenzem interpretační komunity. Jak poukazuje jeden ze soudobých religionistů W. E. Paden (Bádání o posvátnu s. 142), nemáme žádný neinterpretovaný, „objektivní“ svět, s nímž bychom mohli srovnávat svět interpretovaný a určovat, nakolik interpretace odpovídá „skutečnosti“ a nakolik je interpretační rámec „správný“.
Mě zajímal pohled biologický, setkal jsem s informací, že archetypy jsou vrozené.

DARJEEL: Tak tak, na rozdíl od některých pánů akademiků v slonovinových věžích dokáže s tou mapou konceptů pracovat s vědomím toho, že jde o mapu, a ještě se u toho dobře bavit :)