MALEMKRALOVNA: než pečlivě vyzdobíš barák, nezajímá tě napřed, z jakého materiálu je postaven a jak dobře? aby se ti výzdoba nesloupala ze stěn? jaké má základy? aby během zdobení vůbec nespadl? podružná věc? vtělit svět do slov a otisknout do nich sdělení a myšlenku - protože to je přesně to, oč kráčí a sami jste si toho vědomi - nevyžaduje to náhodou umět s nimi pracovat? k čemu je ti pohár ze špatného skla a ostrými hranami, který ti pořeže jazyk? budeš z něj pít? sotva - bude to věc, která ztratila svou podstatnou funkci, tu prazákladní, a může sloužit leda jako ozdoba. a ona je to poddružnost? nazvala bys podružností znalost žil a cév u kosmetického lékaře? ach bože, pokazil operaci a zkazil ti zjev, protože to sice byl skvělý designér, ale, jaká smůla, moc ho nezajímaly podružnosti, neznal základy anatomie, a tak říznul, kam neměl, a vyrobil trvalou jizvu. no, to je toho... prdlajs. podružnost? michalengelo lámal v lomech a tesal vápenec - on, který stvořil davida z nejušlechtilejšího mramoru. a kupodivu, jako podružnost mu to nepřišlo.
ne, nenapadlo. ačkoliv se mi tu myšlenku stále snažíte vnutit. jsou to chyby, vy je děláte a já to poznám, protože jazyk je mým řemeslem. nejsem sice michelangelo, ale je mým řemeslem již dost dlouho na to, abych to poznal. řezbář nepochybuje, že musí poznat dřevo a umět je napřed řezat, než bude vyřezávat. výrobce nádob pozná hlínu a napřed plácá hrnce, než se pustí do ušlechtilejších kousků. ale vy, ty a další, z nějakého důvodu nechápete, že totéž je třeba s poezií? že vaše dřevo a vaše hlína je jazyk - a vy ho dost neznáte, nenaučíte se jej pořádně, nepoznáte zákony a pravidla, které jsou jeho žilkami a konzistencí, ale naopak vám to přijde podružné?
něco ti řeknu: na myšlenku ti sere pes, dokud jí nebude dán tvar rukou mistra. protože skutečně originální myšlenka se rodí jednou za dlouhý čas. ne na přání, můžeš chtít, ale nic a prd, ne, protože by měla. nicméně, když už se zrodí, může jí dát tvar diletant anebo mistr. talent bez píle je nic - myšlenka bez dovednosti rovněž.
a nejstrašnější pseudoargument, který často slýchám, je právě ten tvůj "dyk jsme jenom na..." představ si, že by tě někdo donutil poslouchat strašné vrzání, ty bys namítl "hele, to se nedá poslouchat" a odpověď by zněla "dyk to hraju jenom tobě a ty nejsi žádný pořádný koncertní znalec, tak co..." to bys přijal, takový rádobyargument? začalo by najednou to vrzání být poslouchatelné? není strašné, že někdo dělá chyby - strašné je, že namísto toho, abyste pochopili, že je žádoucí je nedělat, tak vymyslíte takovou kupu blbostí na obhajobu toho dělání těch chyb.
ne, osobně tomu prostě nevěřím. nemyslím totiž, že by neumět a dělat chyby bylo nástrojem, jímž nutně vyjadřuješ cosi, co jinak vyjádřit nelze. myslím naopak, že je náramně užitečné nějaké vlastní chyby zaštítit poukázáním na to, že jsem vlastně takový rebel. prostě je obléci do slušivějšího kabátku, protože "dělám chyby" moc slušivě nezní. ale zato "dělám chyby úmyslně, protože to je originální prostředek a provokace", to už vypadá mnohem lépe. jenže ono se provokuje nápadem a myšlenkou, ne zmetkem. a fachmani od každého řemesla to nakonec vždycky poznají a i psát je řemeslo - nejen, ale taky.
a nakonec:ale vždyť jo, svobodně si je dělejte a tvrďte si o experimentech, co hrdlo ráčí - ale v tom případě by mě zajímalo, proč se tedy tak rozčilujete nad tím, že si to někdo dovolí neuznat a říci, že to stojí za prd? esplipak ta požadovaná "konstruktivní kritika" vlastně není jen "pochval mě, ale že dělám chyby, to neříkej, to slyšet nechci"...