Piorecký statečně proti internetům, "kultu autora", samozřejmě Petru Královi, "amatérům" a hlavně všem, které jeho názory - jaká drzost! - nezajímají.
http://www.advojka.cz/archiv/2014/20/nic-nez-autor (Reaguje zatím Bruno Solařík pod článkem.)
(Piorecký staví mj. na rozdílu kritiky, která poměřuje dílo "systematicky uplatňovanými, promyšlenými a průběžně revidovanými kritérii" a psaním o básních, které předem daná explicitní kritéria kvality neuplatňuje. Zároveň ale s neotřesitelnou logikou a s odkazem na Blažíčkovu autoritu vyvozuje, že bez hodnotících kritérií hodnotit prostě nelze, takže pokud autoři druhého typu (Piorecký naznačuje, že jsou to zpravidla ti, kteří básně sami také píší) přece hodnotí, dělají vlastně tak trochu nemožnou věc. Anebo - Bože chraň! - "postupují libovolně a mění přístup od díla k dílu". Je příznačné, že proti takovému způsobu ovšem žádný skutečný argument nenalézá - jenom snad naznačuje, že je to takové "amatérské" a následně zamlžuje věc tím, že uvedené rozlišení směšuje s rozlišením mezi poctivým vyjádřením o zajímavosti/nezajímavosti pro kritika a prostým marketingem a snaží se vzbudit dojem, že libovolně postupující kritika bývá vlastně většinou jen marketing. Každopádně, čtenáři poesie, jak sám Piorecký konstatuje, pakáž jedna, kritiky "libovolně" postupujících autorů přes všechno jejich "amatérství" vyhledávájí a čtou (protože asi mají vyzkoušené, že jim často přijde (ne)zajímavé totéž jako amatérovi XY, jakož jim často i přijde zajímavé, čeho si XY sám v kritikách všímá).
Opravdu to vypadá, že Pioreckému vadí "neřízená" koexistence různých zájmů a komunit a prostě by asi rád měl s několika kolegy nějaký monopol na "oficiální" (a snad pokud možno nějak "závazné") hodnocení kvality. Nelze než opakovat Královo konstatování, že uvažuje jako politruk. Po všech avantgardách a experimentech v umění 20. století je jistě ujišťování, že je třeba předem vědět, co je poesie, abychom ji mohli hodnotit, notně komické. Stejně jako je vůbec komická představa, že bychom museli mít předem (natož vědomá!) kritéria zajímavosti, abychom poznali, jestli je pro nás něco zajímavé. Obávám se ale, aby náhodou těch Pioreckého "učených" řečí neužívali jako argumentu ti, kdo jsou toho mínění, že má poesie být "angažovaná". Byla by pak ještě větší otrava to číst.)