"Není mrtvé, co navždy může žít / a sama smrt smí po aeonech mřít."
Praví Ondřej Neff ve svém překladu Volání Cthulhu z roku 1990, in Volání Cthulhu a jiné horrory, sešitové vydání, Zlatý kůň.
Ne že bych byl velkým příznivcem rýmů ze dvou infinitivů (mimochodem, bacha, jako mnoho lidí píšeš "veršované", ačkoli zjevně myslíš právě "rýmované"), ale jinak je to zase krapet rytmičtější a kompaktnější než to, co uvádíš ty.