Tohle možná ani není tak perlička, spíš takové zamyšlení nad tím, jak překladatel beletrie může ke svému textu přistupovat... Jako malý jsem si rád četl Medvídka Pú od Milna, vzhledem k okolnostem ovšem v ruštině; teď ho zase pro změnu čtu česky svým dětem, ale ten ruský text si pořád docela pamatuju, takže si to v duchu tak nějak srovnávám... Zkrátka, je tam kapitola, kdy Tygr přichází do Stokorcového lesa a hledá jídlo, které Tygři mají rádi - nejprve zjišťuje, že Tygři neradi med, pak že nemají rádi žaludy, pak že ani bodláčí... No a nakonec si Tygr nachází oblíbené jídlo v podobě Klokánkovy medicíny... Jste ještě se mnou? Tahle úvodní část už brzy skončí! :) No a ta Klokánkova medicína se jmenuje "sladový výtažek". Přiznám se, že jsem na to koukal jako blázen, protože jsem netušil, že by taková věc mohla existovat (natožpak děti). Pátral jsem, zjistil jsem zhruba, oč se jedná, dokonce jsem se podíval do originálu, kde skutečně stojí "Extract of Malt"...
Ale pořád se nemohu zbavit pocitu, že tohle přece nemůže být to, co mají Tygři rádi, protože oni přece mají rádi "rybí tuk", jak to stojí v ruském překladu, což je podle mě lokalizace par excellence, která by krásně fungovala i v češtině, a u které jsem už jako malý věděl, co si pod tím mám představit. Možná, že byl v Anglii v dobách, kdy Milne Púa psal, sladový výtažek zcela běžný, že byl normálně podáván znechuceným dítkům, ale v tom případě hrál tady u nás určitě stejnou roli ten rybí tuk...
Jasně, je to prkotina, Hana Skoumalová to samozřejmě přeložila, jak měla, a přesněji to přeložit nešlo - ale určitě to šlo přeložit kreativněji. Takže dětem stále rebelsky čtu "rybí tuk", a žádné výtažky mi přes něj rozhodně neprojdou!
P.S. No, vlastně dnešním dětem toho rybí tuk říká asi stejně jako ten sladový výtažek, což tento můj výlev asi činí poněkud zbytečným, hm :)