AKAM:myslí se tím spíš čaje čené a zelené, které jsou hodně stimulační nebo silné bylikové nálevy...možná bych dala přednost slabému a teplému čaji bancha, než vodě z kohoutku třeba v olomouci, kde poslední dobou tak neuvěřitelně smrdí chlorem, že se nedá pít.

AKAM: a co teprve kukicha! ,)

DARJEEL: to si sice odpočinou od soli sa cukru, zároveň však vitální energii čerpáš právě z ledvin a když jí tam není na rozdávání, je lepší nehladovět. vychazím jen z toho co mi řekl můj TČM poradce, stejně tak mi na zimní období doporučil silný vývary především z hovězích kost. Jak je známo, v tomhle se makrobiotika a čínská medicína rozcházejí. osobně si vytahuju z obojího to, co mi dělá dobře.

TAJAK: K půstům o vodě jsem trochu skeptická, oslabuješ si ledviny, pokud máš dobrou konstituci, jistě to nepocítíš, ale osobně si dělám raději rýžový dny

úplně se mi z těch debat o kyselým zbíhají sliny, kdyby se toho mohlo sníst kilo denně, neměla bych problém, ale darjeel mě poučil, že kvašený odvápňuje kosti:) na pickles nemám žádnou speciální nádobu, tlačím zeleninu do sedmiček flaškou od vína, aby se mi pickles vlezlo do ledničky, nejraději mám brokolicový s mrkví a zázvorem a novej objev luxusní chuťi: červená řepa i s listama, celer, hořčičný semínko - nastrouhaný nahrubo, tlačený

S cukrem je to mor, je všude a ve všem a příjde mi, že se jeho koncentrace ve výrobcích zvyšuje, ale to je možná tím, že jsem na to odvyklý.

Mně na odvyknutí pomáhá jednoznačně prostředí, kde cukr není tak snadno k dostání, pak se stačí jen trochu hlídat... a opravdu tělo během pár dnů naskočí na úplně jiný "rytmus bytí", mnohem funkčnější a radostnější. No dneska jdu v mezičase upéct buchtu s kukuřičným sirupem (sladěnku neměli), to je docela fajn varianta, když má člověk chuť na sladké :o)

TAJAK: ad úzkostné sledování... to už před drahnou dobou říkal Kerray, že mb je v podstatě o tom co nejíst, než co jíst. Podobně jsem na to narazil u jiného id ohledně informací, něco ve smyslu, že je důležitější vědět, co nepotřebuji nebo nechci vědět, než to co potřebuji vědět... holt dnešní doba je úplně otočená oproti dřívějším časům; dříve člověk rval z náručí přírody potraviny a plody a bojoval o to, aby měl vůbec dostatek pro všechny ve vesnici a dneska je to přesně naopak, spíš se musíme rvát sami se sebou, aby jsme si toho nebrali zbytečně moc... a i tak to děláme.

TADEAS: No jo, cukr, to je svinstvo prvního řádu, nenápadná droga, na které si (většinou nevědomky) sviští většina obyvatel. Uvědomění si toho, že jde vlastně o závislost, může být pro mnohé překvapivá.

Stačí si zkusit nejíst cukr jeden týden, to pak člověk pozná, o co jde...:)

Málokdo si dokáže uvědomit, jak velký negativní vliv má bílý cukr nejen na tělo, ale i na psychiku člověka.

Ty máš nějaké rady, jak se závislosti zbavit? :)

TAJAK: odvykani cukru by si zaslouzilo vlastni propagacni auditko...
kazdopadne dobra blbost, stihl jsem si nechat nahlodat nektere zoubky :)

Hezká diskuze...:)

Jinak, co se týče pickles, krátkodobě kvašené zeleninky, tak tam se (ideálně) doporučuje neměnná teplota okolo 20 C... Pokud se děla plíseň, je potřeba sbírat tu pěnu, která se v průběhu kvasu vytváří, jak už tu říká Darjeel.

Pickles dělám klasickou trojkombinaci - zelí + mrkev + cibule (aktuálně vše krom zelí domácí v bio kvalitě od taťky ze zahrady)...na kg zeleniny, cca čaj. lžička sole, kvalitně promačkat a nechat deset minut odležet, ať to pustí šťávu. Někdy přidám ještě kmín, atd... Výtečný je i zázvor či křen.

Další variantou (která se dá dělat úplně všude - vzpomínám, jak jsem před rokem na dlouhodobé služební cestě kvasil na hotelovém pokoji ředkvičky a daikon) kvašení je vodní pickles... Buď převařená voda se solí a nebo převařená voda s umeoctem (je chutnější, avšak dražší)...zde dávám sole více, tak polévkovou lžicu na litr vody, cca. Kvasit se dá všechno, výborný starér kvašení je cibule... Aktuálně mám vykvašený domácí daikon s cibulí, pochoutka. A nevadí ani to, že když se otevře sklenice, je to jako by si někdo uprdnul...:))...do práce se to dá zamaskovat např. tím, že se to promíchá s troškou tofunézy, atp.

Sranda je, že těch směrů, které říkají, že jen ten jeden je ten jediný pravý a správný, je tolik, že člověk pak neví, jakým směrem se tedy vydat? Vždycky se vyplatí poslouchat své srdce a pozorovat své tělo. To, co nevyhovuje jednomu, je ideální pro druhého...

Z osobní zkušenosti, jako protiklad k někdy až úzkostnému sledování toho, co jíme, doporučuju nejíst nic - jen pít vodu...postít se.
Je škoda, že společnost má k této pradávné očistné technice takové předsudky, je to krásný zážitek.


A jak jste na tom s bílým cukrem? Kdo tu není závislý na této droze???