Ad autoškoly - nevím, jestli by víc hodin pomohlo, opravdu nemůže připravit na vše. Ale nebylo na škodu lépe kontrolovat, jak probíhají. Já třeba u dědka Horazného měl samé jízdy kolem Prahy 3. Vrcholem provozu byla Vinohradská od Jiřáku k Želivského, a pak zas hlavně menší ulice přes Jarov, případně ještě kolem Rajské zahrady.
Žádná magistrála, v podstatě nikde nebylo víc pruhů, nebo jen kousíček a bez provozu. Nikdy jsem nejel přes 70 a možná ani přes 50.

No a zkouška byla podobná, komisař byl unavený (no já taky, když nám debilové řekli, ať tam jsme na sedmou, a přitom bylo zamčeno, nikdo nikde a testy začaly někdy v devět), poslední, komisař mě nechal objet zhruba tohle: https://mapy.cz/s/1PNUY , tedy v podstatě pár bloků, jo, nějaké odbočení vlevo, ale skoro nic.

Pak jsem tedy jezdil pod dohledem otce pár let, odhadem pár tisíc kilometrů (ale vesměs stejná trasa na chalupu nebo z ní, někdy jen k dálnici, někdy i s dálnicí, až na výjimky, kdy to bylo jinak). A neměl jsem pocit, že se zlepšuju, že si jsem jistější, naopak jsem se cítil chvílemi hůř, že víc blbnu po nějakém tom roce. Sebedůvěru jsem nabyl až sám, během roku příležitostných jízd.
Tím jen chci říct, že je třeba jezdit i sám, ale pro některé by to chtělo až po pár stech kilometrů pod dozorem, to zas jo. Ale asi bych to neuzákonil, leda opravdu zakázat řídit v určitém věku bez dozoru (takže kdo chce, může prostě neřídit). Já byl extrémně poslušný, nikdy mě nic nelákalo "závodit". Střihnout si ostřeji nějakou zatáčku bezpečně atd., to jo, k tomu mě vedl i otec. Ale mimo provoz.

Souhlas, že k té konkrétní nehodě lze asi tak leda dělat to, že se podobné případy prezentují v autoškole a jinde, prostě jako odstrašující případ. Šok jediný pomůže nejvíce lidem se vzpamatovat. Ideální by bylo, kdyby si každý machrující zažil nehodu, při které se třeba i vážně zraní apod., ale neublíží nikomu cizímu, kdo ho v tom nepodporoval...

Mně třeba stačilo na to si dávat víc pozor na lesní zvěř, když jsem mladou srnku srazil (tak, že praskl jeden můstek na nárazníku před chladičem a srnka se po chvíli válení někam sklidila, ale asi zraněná byla). Brzdil jsem, když jsem viděl oči, ale málo, nebylo mi přirozené to zadupnout na místě (na rovině, s ABS, sucho). Od té doby jsem se to asi naučil, a taky jezdím trochu pomaleji kolem lesů (i tak je to riziko, ale aspoň o chlup menší).

MELDA: ok a taky s tim souvisí přemnožený divočáci - můžou ti skočit pod kola, což by mohlo mít něco společnýho s hledáním lanýžů... už jsi měl pizzu s lanýžema?
Ano, přesně jak píšeš, o něčem jsme se bavili, ty jsi navázal a já nemám potřebu se k tomu dál vyjadřovat, nic ti neberu, prostě mě ta diskuze příjde zbytečná a hlavně s původním tématem uplne nesouvisející - třeba se rozbreč nebo já nevim ale nic s tím neuděláš.

Celá ta logika toho že se za 21 hodin nenaučíš řídit ve 180 je uplně kosmicky nesmyslná, proč by swe kurva měl někdo učit řídit ve 180???

kdyz jsem zacinal jezdit, tak otec jezdil zasadne se mnou. a vzdy, kdyz jsem udelal picovinu, tak to byl pojeb, ze si to pamatuju i po dvaceti letech :)) ja myslim, ze doprovod ze zacatku je dobra vec.