SEBIEN: mně je asi nejbližší existenciální psychoterapie, fenomenologický přístup, inspirující buber, sartre, husserl, heideger, yalom, z čechů patočka, hogenová.. u nich nacházím, co je mi blízký.. líbila se mi třeba práce kolegy, kterej prošel růžičkovým výcvikem v DA.. to mi přišlo moc pěkný.. ta přirozenost.. podpora člověka.. respekt.. schopnost, být tam pro něj v tu chvíli..

NARVAH: ..aha. Tak to je asi o tom, že mluvíme každej v jiný myšlenkový rovině.. Já jsem se snažil sdělit to, že i když terapeut pracuje maximálně neinvazivnim způsobem - dejme tomu že pouze klade otázky a nic jinýho - tak i přesto se tam objevuje určitá manipulace, už jen v tom, jakým způsobem otázky pokládá, jakým způsobem volí na co se ptát dál, jak se u toho tváří. Kdyby nechtěl vůbec nijak manipulovat, tak by nesměl vůbec mluvit a musel by bejt schovanej za plentou ;)

P.S. kromě toho terapeut zastává určitou sociální roli - je tam sám za sebe a zároveň není, neměl by nic předstírat a zároveň předstírat často musí - mluví s klientem jinak než by mluvil se svými přáteli, jiným způsobem konstruuje rozhovor, reflektuje vlastní emoce.. atd

NARVAH: v pořádku, každý máme svou cestu.
Vedle toho, co ti nevyhovuje by nás s Dawem asi víc zajímalo, nebo, budu-li mluvit za sebe, tak mě by pak zajímalo, co ti tedy vyhovuje, konkrétně, co chceš dělat, jak to, o čem tady mluvíš, tu opravdovost a vztah chceš zařizovat, jak se k tomu dopracovat, jak to bude vypadat a co pak klient od tebe dostane a co s tebou zažije. Pořád se motám kolem toho, jak ty abstraktní pojmy uchopit, jsem holt omezená. A možná ani nemusíš odpovídat, to jen říkám, co by mě bývalo zajímalo. Možná co by mě zajímalo jako kolegyni, kdybych tě třeba měla doporučovat, nebo co by mě zajímalo jako klientku, kdybych se rozhodovala, jestli k tobě jít. Ale jak říkám, jsou to hypotetické otázky.