Já jsem tady po několika terapiích vcelku zvracela, měla jsem strašný stavy a už se mi do toho vůbec nechtělo dál. No a když jsem to nechala tak 3 týdny být, otevřely se mi úplně jiný z cesty a obzory, jak to buď nechat být a nebo že se věci mají řešit postupně, v klidu a hlavně, že všechno má svůj čas. Ta dynamika je neskutečná A u nás do skupiny přicházejí lidi postupně, takže se člověk pořád může učit nové věci. Nicméně jeden poznatek je vcelku zásadní, my si do skupiny nosíme životopis, který potom čteme a to je teprve síla, když čteš celej svůj život před třeba 10 lidma a teprve pak si uvedomis ty traumata z dětství a jak si to na sebe pěkně Nabaluje a zapadá to, nehledě na to, jak se ti vyplaví věci, o kterých si myslíš, že se vůbec nestaly a přitom je mozek jenom naprosto vytěsnil.