Pokud syn "dozraje" v otce a ztratí vlastnosti syna, ztrácí specifický půvab, který patří k synům, a tudíž i některé možnosti. Není to ale důvod pro to nechtít být otcem (i "otcové" mají pro mnohé ženy půvab) a hlavně to není důvod být špatným otcem, otcem agresorem. Otcem, který poučuje. Otcem, který chce řídit životy ostatních. Otcem, který chce mít navrch. Otcem, který trestá, když není po jeho. Buď otevřeně nebo zákeřně, s pokryteckým úsměvem na tváři a nejistotou v zrádcovském srdci.

I "synovství" má určitě svou negativní podobu. Otcové by ji uměli dobře popsat.

BONDA: Tenhle koncept mě pobavil. Pro mě je komickej, protože kdyby neplatil Jung a místo psychiky by nám Bůh do mozku naordinoval zmíněnou bipolaritu, pak by se každej jedinec musel rozhodovat, zda bude - buď milostně milující a milovanej, přítomnej, svobodnej - a nebo uchopující dlouhodobé vize, třímající je v rukou, jdoucí ostatním příkladem stále jasným směrem.
Což je legrační koncept - buď synové, nebo otcové. Zákaz dozrávání syna do otce. Nesměl by existovat duch, duchovno. Legrační koncept!
Tyhle dva opačné principy (P versus J) podle mě neřeší Jung (MBTI), ale tantra - pojmenovává je jako Šivu a jeho Shakti, ale tantra jim místo odcizení předkládá smysl toho zdánlivého "P versus J", a to, že chlap se ženou se mohou milovat. Nebo se tomu dozrávání do umění milovat také myslím říka Yin-Yang. (Být Synem i Otcem dohromady, celistvě.)

_BENNY:
BONDA:
Dík za diskusi, za vaše rozdílné zkušenosti/pohledy. Díky tomu kontrastu teď chápu obojí.
Znám, jak INTP zbledne, když je "napadena" jeho racionalita. Chybí mu data pro zadaný úkol a on nemůže použít (Ni), aby data online dočerpal. Musí i nadále rozhodovat jen nad daty, která má teď - výsledek mu vychází opět stejně. Ta "nejistota" je hmatatelná, přitom ale samozřejmě i jeho koncept je vynikající. Mám zkušenost, že je INTP novým datům otevřený, že se sám zeptá, že nestojí o nelogická řešení. Ale zároveň platí, že nová data, ať už jsou jakkoli komplexní, musí zaznít během 1 minuty. To je otázka, zda tohle lze nebo nelze považovat za skutečný zájem o odlišná vstupní data.
Stejně tak si umím představit, že INTP se neděsí rozbití svých systémů, protože se na žádné systémy citově neváže. Pro něj jsou všechno jen "kalkulace", předměty sloužící pro život, nikoli život sám, nikoli vize jak žít život. INTJ kalkulačky nezajímají, teda nějak zvlášť. Zato vize, principy, jak věci fungují, jak je všechno to žití provázané - když by se kterákoli vize opravdu zhroutila, INTJ nemá velkou jistotu, že se tím nevypne celej VeSmír. A jestli by mu za ten malér nepřišla složenka za elektřinu, že jo...

_BENNY: Jo, tohle mě v praxi fascinuje. Naprosto souhlasím. INTP nevytočí, když řešení neobsahuje velkolepější vizi, protože nabízené řešení je precizní a bude dobře fungovat - a ono to funguje opravdu přesně tak, jak to INTP spočítá. Dnešní úkol splněn. Provázanost dnešního úkolu na zítřejší úkoly - tím se INTP nutně zabývat nemusí, takové zadání zatím na stole neleží. Mě jako INTJ tohle vytočí, protože v sobě nemohu vypnout ty souvislosti, prostě je vím, znám. A umím navrhnout čistší řešení, které není na 5 let, ale koncept na 200 let. To zase vytočí INTP: "jenže s tvým návrhem se tady budeme jebat rok, zatímco původní návrh bude hotovej už za 4 měsíce. Chápeš to!?" Chápu to. Mě 8 měsíců navíc vůbec nevytáčí. Chladnokrevně volím "logické řešení", přestože je "dražší" a 5. měsíc nebudeme mít ani na chleba... (To je možná ten "detail", paralelní výpočet, který INTP kalkuluje taky? Abychom cestou nechcípli. INTJ v tomhle ohledu funguje chladnokrevně: "Kdo tady mluví o chlebu? Tady snad řešíme nějakej úkol, ne?")

_BENNY: Jo, tyhle stereotypy mi sedí. :)
Neumím dohlédnout na "INTJ - proc si kazit svou velkou Ni pohadku nejakou prisnou logickou strukturou, ze jo?" :)) Copak INTJ někdy umí udělat cokoli, co není striktně logické? (Coldest human.)

Když si děláš jejich test, u těch otázek jasně víš, na kterou z té čtveřice vlastností se ptají, jestli na introverzi/ extroverzi (a la konverzujete radši s jednou osobou, nebo se radši bavíte s větším množstvím lidí?) nebo judging/ perceiving (pracujete na úkolu průběžně a postupujete podle plánu, nebo si ho necháváte na poslední chvíli?) nebo na ty zbylé dvě.

Jinak já jsem extrémní P, a P taky mají mé vřelé sympatie (čím víc P, tím víc sexy) - i když J lidí si vážím, když neberou ty své programy a systémy moc vážně a nevnucují je agresivně ostatním. Pak jsou taky skvělí. Ale J je úplně protikladný živel ke mně (u mě je to tak silné, že mám nutkání napsat: bohužel, ale nenapíšu to, na to se mám moc ráda:).