BOBASH: těch paralel se dá najít více. Zajímavý je v tomto kontextu život Howarda Hughese. Geniální podnikatel, sukničkář, extravagantní dobrodruh, svého času pravděpodobně nejbohatší člověk v danou dobu. Navrhl skvělá letadla, postavil největší letadlo, protlačil silou své osobnosti řadu projektů, které na začátku vypadaly nerealizovatelně. Investoval do biomedicínského výzkumu, chtěl posouvat lidstvo. A pochopitelně člověk, který obdivoval autoritářské režimy, motal se kolem Nixona a spousta dalších podivností.
Postupně se z něj stával stále větší magor, postupně opadával i zájem médií o jeho čím dál šílenější komentáře. Hughes se cítil víc a víc ohrožován okolím, stal se paranoidním, utratil spoustu peněz za cokoli, co čistilo jeho osobní prostor (na wiki je třeba fotka jeho Chrylseru s "aircraft-grade air filtration system"), nakonec zemřel v ústraní v hotelovém pokoji (detaily bych radši vynechal).
Je to prostě dokola stále stejný model - někdo v určitém směru geniální s obrovskou silou osobnosti, ale naprosto zaslepený v jiných oblastech (přičemž jeho vlastní úspěch ho ubezpečuje o genialitě, k tomu se setkává hlavně s lidmi, co ho obdivují, což ten pocit znovu zesiluje). Následuje celkem nepřekvapivý obdiv k autoritativně řízené společnosti (většinou tihle lidé nejsou diktátoři, ale spíše technokrati dívající se na společnost pohledem vlastního úspěchu a ignorující, že na světě nejsou jenom jeho zaměstnanci, kteří mají plus mínus stejný cíl).
Huges, Ford, Porsche, ale třeba i Ingvar Kamprad, Steve Jobs a spousta dalších z různých oborů. Jsou za nimi firmy, výrobky, vynálezy, které skutečně mění svět k lepšímu, ale současně to jsou či byli taková lidská hovada, že by jeden nevěřil.