STEPNI_VLK: samozřejmě, že to dělám. Ale na rozdíl od tebe, se od toho nesnažím distancovat tím, že bych naivně předhazoval oponentovi "...kdeže jsem něco takového řekl...." s podtextem: "ty hlupáčku, na tebe zjevně stačí i takhle primitivní replika, aby tě odrovnala...". ;o)))))))))))))
Abychom si to tedy ujasnili, podle mě je to v pořádku, pokud to uznáváš. ;o)
Můžeš mě klidně hodnotit, i když to děláš v rámci svých ehm... možností a schopností, a tedy formou, která má na hony daleko k realitě. A pak také musíš strpět, že se ti případně i vysměji, protože kdo jiný mě může znát lépe, než já sám? Ty? Ehm.... ;o)))))))))))))))
Nic ti nebrání smát se rovněž, pokud máš dojem, že se pletu. Tak proč mi chceš zacpávat ústa? A čím? ;o)))))))))))))))
Myslíš, že ostatní nejsou schopni časem poznat totéž, co vidím já? ;o)
A pokud se třeba mýlím, že to musíš nutně opravovat a uvádět na správnou míru? Proč?
Považuješ to za nutné? Opravdu tak pohrdáš schopnostmi ostatních, že se obáváš o své image? ;o)))))))))))
ad emoce: extrém proto, že jak už jsi se zmínil (!!!!!!!) emoce nejsou jednoduše ovladatelné. Je u nich mnohem vyšší pravděpodobnost, že pokud je neovládáš vlastním rozumem a sebeovládáním, mohou se projevit protispolečensky. Formou chování, která je sociálně hloupá a potenciálně nespolečenská. ;o)
A už se zase bráníš tím, že mi vytýkáš nepochopení, a argumentuješ tím, že jsi nic takového neřekl. ;o)))))
Vlku, je tak těžké pochopit, že jiní lidé mohou mít mnohem obsáhlejší schopnosti vyčíst z pár slov skrytý podtext a motivace? ;o))))))))))))))
Mohl bych ti na tohle téma klidně napsat odbornou studii.
Jistě, že to vím. ;o)))) Netahej na mě behaviorismus, Vlku. ;o))))
Chápu složitost subtilních dynamických vlivů emocí na lidskou psychiku stejně dobře jako ty. Ale mluvíme o sociologii a konkrétně v podstatě jen o tom, jaké chování je ze společenského hlediska řekněme "přijatelné". Rozebírat to slovně v širším smyslu je nevýznamné - individuální aspekty nám zabraňují sdílet vlastní abstraktní náhledy, a jak já, tak ani ty je nejsme schopni přesně popsat jinak, než přirovnáním nebo opisem. Což je v humanitních vědách obvyklý problém, a ty to víš. Můžeme se bavit jen o velmi zjednodušených abstrakcích, jinak o ničem. V podstatě jen svými slovy popisovat obecná společenská etická kritéria.
Jakmile zahneme hlouběji, ocitneme se mimo sféru obecných představ, se všemi důsledky: budeme nudní, nesrozumitelní a nezajímaví. Pochybuješ o tom?
další: ano. přesně tak. Vše v lidském chování je neuvěřitelně složitý konglomerát bůhvíjakých emocí a bůhví z čeho vycházejících rozumových úvah. Vždy bez výjimek. Takže se lze bavit jen a výhradně o tom, který z obou prvků by měl mít v konečném souhrnu chování ze
společenského hlediska alespoň mírnou převahu. A to je co? Emociální složka, nebo racionální? ;o))))))))
Nemluvím o tom čím se řídíš třeba konkrétně ty sám - to je tvé individuální rozhodnutí, do nějž ti, pokud nejsi v konfliktu se společností, nikdo nemá co mluvit. Mluvím o společenských normách a uznávané etice. ;o)
O ničem jiném se nakonec, objektivně vzato, bavit nemůžeme, pokud nechceš, aby naše čistě individuální emoce začali hodnotit jiní (každý ehm... podle vlastních kritérií).
Mýlím se? ;o)))))))))))
A s čím hraničí čirá emocionalita? ;o))))))))))
Chceš se shodnout na tom, že lidské chování obsahuje všechny myslitelné složky (o čemž zajisté není pochyb), a že tedy v podstatě záleží jen na tom, jak jsou v daném koktejlu ony složky namixovány?
Pokud ano, je to OK, a už se není o čem bavit. ;o)))))
Ale porovnávat jemné individuální rozdíly onoho abstraktního koktejlu, znamená už vytvořit si nějaké měřítko, že? A co bys chtěl jako ono měřítko použít? ;o))))))))))))))))