ILLUZE: Chuděra.... A ty taky... Hodně sil.. Mě ten "třetí den" vlastně teprve čeká, protože tentorkát je tam L. do oběda a já nejsem nikde v dosahu vlastně poprvé... (no dobře, v případě telefonátu jsem tam za 5 min včetně oblíkání, ale i tak).

ILLUZE: To je mnohem optimističtější scénář než ten můj!!!

TAPINA: Myslím si to stejně...ale díky za tu krásnou formulaci... :-)

MEDVED007: Přesně! S Lenkou tomu říkáme "bude se nám krásně stýskat" - stýskat, protože nám druhý chybí a krásně, protože víme, že se má báječně a moc si to užívá a pak si o tom budeme vyprávět. (termín jsem zavedla před rokem, když jsem se vracela do práce... )

NIENNA: To je hrozný. Vždyť ten rodič má být dítěti oporou právě tím, že z něj bude vyzařovat dojem "to je v pořádku, takhle to má být". A ne že bude vysílat na všechny strany "je to hrozný, ale my to spolu nějak zvládnem, když to jinak nejde".

NIENNA: Tak si dneska připadám... divně - jsem doma bez dítěte a to je ve školce... :-) Hrozně zvláštní pocit... jako, že je veliká....a šla sama do světa... :-)

Jinak domluva - dneska děti do oběda, v šatně jen vybraných pár jedinců, jejichž děti to nedávají, v případě krize se volá telefonem (učitelky nám ne naopak).... Tak co myslíte - šatna PLNÁ rodičů.... A jedna blonďatá hrozně chytrá maminka tam do telefonu vysvětlovala, že ONA ROZHODNĚ NIKAM NEJDE a že to bude v pohodě, protože tam zůstávají všichni... Tak jsem hodně nahlas řekla naschledanou a šla jsem... a předpokládám, že mě tam zústávající rodiče zdrbnou...
Nejsem sama kdo šel pryč...ale těch, co zůstávají je mrak... :-S

Nicméně předání proběhlo, jak jsem čekala - tj. suveréně učitelkám nahlásila, co má za značku, že máma bude doma, ona jde domů po obědě a pusu jsem dostala jen proto, že jsem si o ni řekla a vlastně jsem si ji urvala... no...
Jsem na ni pyšná... Snad ji moc nerozhodí ty rodiče v šatně...
Navíc mi zvládla říct, že půjdou dneska na zahradu, tak jsem tam dotáhla všechno potřebné vybavení (oblečení, boty). Jsem myslela, že mám spoustu času, když celý týden budou chodit po sváče... ;-)

V zásadě mi to nepřijde jako špatný systém adaptace... Bere to v potaz i zmiňované děti, co se potřebují hodinu tulit v šatně a pak jsou OK... hrozný je, že když to využívají rodiče, kteří mají se separací problém, tak to rozhazuje zbylé děti, které by jinak byly v pohodě...

Jsem zvědavá, kolik rodičů školku vzdá...
Opravdový problém tam má asi 5 šmudlů (fakt malé děti) a rodičů tak tři čtvrtiny (si fandím).

TORUVIEL: Až na tu poslední větu - do kamene tesat. On možná i ten otec, co táhl hystericky řvoucí dítě, dobře věděl, co dělá.

ORIKA: Tak ono je to individuální. Osobně si myslím, že své dceři naslouchám a vnímám, co cítí a kdybych viděla, že má s adaptací problémy, nějak bych to řešila. Osvědčilo se mi ji připravit na školku, aby se na ni těšila (že si tam bude hrát, pozná nové lidi atd.). Hodně má na ni vliv moje nálada, vím, že kdybych "chtěla", dokážu jí tu školku zfleku znechutit, že tam nebude chtít vkročit, nebo dokážu v ní vyvolat úzkost z té školky, úzkost ze změny. Má to opravdu velký vliv, jak rodič s dítětem o tom mluví, co cítí, co tomu dítěti předává. Alespoň já to teda vnímám velmi. Když dávám dceru do školky, věřím jí, že je na to připravená, věřím, že to zvládne. Kdybych zaváhala a ptala se jí třeba, jestli tam s ní nemám zůstat, tak vím, že to ze mě vycítí, a nebude chtít, abych odešla. Bebera třeba zas zná svého syna a ví, že na něj funguje něco jiného. A není to o tom, že by ten rodič, co tam dítě nechá a odejde, byl méně citlivý. Spíš že ví, jak se svým dítětem vycházet. A někdo je třeba necitlivý a neví to, třeba ten dotyčný otec, co táhl své dítě do školky s řevem...

NIENNA: Tak to jsem Herodes a krkavčí matka taky. Naše školka tohle nabízí, ale využívá to minimum rodičů, nakonec mi to přijde i kontraproduktivní, takové "prodlužování agonie". Místo aby si učitelky a děti mohly od začátku vytvořit svou vlastní rutinu, tak jim do toho i nechtěně zasahují rodiče, navíc to, že Janička tam má maminku a já ne, je další komplikace. Syn zatím bude chodit dopoledne, to je pro něj akorát a včera, když jsme ho tam vedli, tak samozřejmě při našem odchodu začal smutnit a chtěl jít s námi pryč, ale učitelka sama nám bokem řekla, ať jdeme, že prodlužování to jen zhorší a měla pravdu, máme vyzkoušeno od babiček, že po našem odchodu nás srdceryvně shání pět minut a pak si na nás dalších deset hodin ani nevzpomene :).

Když ty matky jsou samy nešťastné, že tam musí drobečka nechat, tak je jasné, že dítě přebírá pocity neštěstí od nich. Ono je to zase stejné, jako se psama :D Mně bylo včera trošku smutno, že jsme se ani nerozloučili, prostě jsem vymizela, ale dneska už to proběhlo normálně - pusa, rozloučení a odchod.