ECLECTICA: identifikuju se s muzskou postavou :-) teda, ale ze to ma polovina nasich zen jsem netusila, taky mazec :-) a prave si rikam, ze podporit si muzsky rysy mi prijde snazsi, ze to jakoby visi jenom na tom vyrovnat se s tim, ze cloveku rikali - tohle holcicky nedelaji.. a zas ty zensky rysy jsou tezsi asi o ten kulturni faktor, ze to je natolik dany, ze je to velky krok do neznama :-)


ECLECTICA: Davca je vpravo


LURA: a vis jak to udelal David? nakreslil schematicky postavu a kdyz se ho ptali na postavu opacneho pohlavi, tak rekl, ze by to byla Brenda s culikem.. ech, tak vousatosti zdarrr! :-)

Tady je Davidův příběh:
http://en.wikipedia.org/wiki/David_Reimer

A jedna fotka: (D. vlevo)

BAGHICEK: David/Brenda, viď? To je dost šílený příběh :(

S tou kresbou je drobný problé v tom, že snáze poukáže na muže v ženském těle. Zřejmě vlivem naší kultury kreslí snad celá polovina žen jako první mužskou postavu.

Ty své ženské rysy bych taky mohla maličko povzbudit, zrovna dneska ráno jsem přemýšlela nad tím, že se cítím méně ženská, než bych chtěla - pro mnohé asi docela paradox.

P.S: připojuju se k tvému přání všeho nejlepšího :)

Jsem se ted zacetla do Jak jej priroda stvorila.. o chlapci, ktereho vychovavali jako devce. Vpodstate se stal obeti psychosexualniho inzenyrstvi sedumdesatych let.
Tak nejak me to inspirovalo si psychologicky zazkoumat, se kterym pohlavim se identifikuju. Z psychologie se da pouzit kresba postavy, to jestli by clovek nakreslil zenskou nebo muzskou postavu, tak s tim se podvedome identifikuje. Zaujal me postreh toho ditete, ze vlastne nejdriv nevnimal, jestli mu sedi nesedi, kdyz mu rikaji, ze je zena, ale na vztahu s bratrem si uvedomoval, ze se citi jako by byli dva brachove. Takze mi prislo zajimavy si zavzpominat, ve kterych vztazich od detstvi jsem se citila vic jako holka a kde jako kluk. A nakonec jsem premyslela o tom, ktere muzske zenske rysy bych mohla jeste uvolnit a zacit pouzivat.

Krasny novy rok vsem.

Knihu Transsexualita a jiné poruchy pohlavní identity jsem přelouskala velice rychle. Překvapilo mě, jak pokrokově se u nás k problematice TS přistupuje a jak je relativně slušně ošetřena i z právního hlediska (Mnohé země EU se k problematice operativní změny pohlaví stavěly dlouho velmi negativně, zatímco u nás se tyto operace provádějí již několik desítek let).

Spornou oblastí nadále zůstává možnost příslušnosti k psychickému pohlaví i v případě, že dotyčný či dotyčná nemohou podstoupit operaci.


Nyní jen pár kusých postřehů: část problémů, s nimiž se TS potýkají, je specifická pro to které pohlaví.
Zatímco FtM často přicházejí k lékařům v době, kdy vystupují v roli mužů, MtF tato fáze teprve čeká (jak už bylo zmíněno, společnost je vůči "maskulinném ženám" shovívavější než proti "zženštilým mužům"). U mužů se často pro usnadnění společenských interakcí nejdříve přistupuje k hormonální terapii (HRT) dříve, než dotyčné započnou vystupovat jako ženy (snad se tu najde někdo, kdo toto případně upřesní).

Co se týče samotné operativní přeměny pohlaví, přistupuje se k ní po HRT a RLE (real life experience - osoby vystupují po dobu jednoho roku nepřetržitě v roli svého psychického pohlaví), přičemž oblastí, ve které má současná medicína ještě velké rezervy, je především faloplastika u FtM - v současnosti nepanuje ani shoda v postupu.




(pokračovnání příště :)

MEDVIDEK --- --- 12:19:32 27.12.2009
TMA: tak jsem zamýšlela nad tím co pro mě znamená láska.
Jedno vím, co občas považuju za lásku vůbec láskou není. A obráceně.
Navíc láska má tolik poloh, podob...ale to je asi mimo téma.

Šukat je boží i bez lásky občas:-)... /paradoxně super sex není láskou podmíněn/

Zuzkaou : teda, ne ze by Alenka z planety zeme byla zakotvena v realite... ze ti vadi ze ta Xena je moc akcni, coz Alenka neni ? :-)

ZUZKAOU: divnej vzor.-)) to fakt nebudu soudit, jen mi prijde dobry jak je tam vystavenej jejich vztah s gabrielle, napr. . Imho to je v realite zakotveny dost.

ty jo, ja az na deti z bulerbynu naprosto nevim, o jakych knizkach mluvite :-O a nebylo by na ksodu decku precist neco o holcickach hrdinkach, neb on je produktem dnesni doby asi jako kazde jine dite a tak z neho padaji moudra typu "muži chtějí být bojovníci a ženy chtějí prát prádlo a vařit" :-/
btw, fakt divne, ja sedel v knihodne uz od sesti kazdy den a fakt neznam tyhle knizky, co o nich mluvite :-/

ZUZKAOU: Jo, to jo - Heidi jsem taky měla, i Polyanu. Tu jsem tedy četla až později, jako malá jsem ji znala jako seriál. A Ransome taktéž - v krásném starém vydání. Narnie za mě nebyla (tedy u nás) a ty ostatní buď neznám nebo se mi nelíbily. A ještě jsem měla ráda japonské pohádky - tam překvapivě taky nejsou hrdinky moc pasivní a navíc se mi líbilo, že nějsou úplně černobílé. Zlo občas není potrestáno, ale napraveno, protože dotyčný pochopí, že něco dělal špatně :-)

SADAKO: Nevím, jak ti to mám přesně popsat. Prostě to tak cítím. Když se identifikuji s mužským hrdinou, přebírám od něj ještě něco jiného (nebo naopak mi u něj něco chybí a s čím se identifikovat nemůžu). Je to někdy prostě tápání. Třeba podobně, jako když homosexuální dítě vyrůstá v heterosexuálním světě - vidí kolem sebe spoustu vzorů pro život, ale identifikovat se s nimi může jen zčásti. Nebo se s nimi identifikuje úplně, ale pak zase není v souladu se sebou...

ZUZKAOU: ale no tak, xena, klasicky postfeministicky camp no... ale jasny jestli je ji pet, tak to bude spis desive :)

ZIVA: Xena mi přijde jako divnej vzor k identifikaci. Výrazně lepší mi přijdou vzory, které jsou nějak zakotvené v realitě a jako vzor použitelné. A taky mi přijde, že je lepší hledat nějaké literární či filmové hrdiny podobného věku - toužit abych už byla dospělá a mohla se všema zatočit jako Xena*, já nevím... Seriály pro děti, kde jsou hlavními hrdiny buď dospělí hrající středoškoláky a nebo dospělí mi přijdou jako vata na umlčení dětí u televize - samozřejmě, že je to zajímá a baví. A ano, můžou si pak hrát na Xenu. Ale čistě pocitově (nijak jsem se s tím hlouběji nezabývala) mi zajímavější a inspirativnější přijdou příběhy s dítětem o trošku starším, než jsem já. ( Ano, sice jsem si hrála na vinetoua, ale díky foglarovkám jsem začala chodit do oddílu a s dalšíma holkama jsme si ve třetí třídě založily klub a fungovál nám dva roky, a kvůli Ransomemu miluju plachtění. Knížky s hrdiny mě blízkými mě dovedli ke konrétním změnám v reálu, Vinetou, Robin Hood a spol. k rozvíjení fantazie.)

A nenosí nesmyslné brnění jen proto, aby mohly sloužit jako vzor k masturbacím obého pohlaví ;-)

* v žádném případě to není míněno doslovně.

LURA: "dokud budou mít holčičky za vzor jen mužské hrdiny - a pokud je potřebují, najdou si je - může jim to způsobit víc problémů, protože se budou identifikovat s mužským vzorem"
Jaké problémy?

a co teprve xena ze.

A v Narnii taky po hrdinkách nikdo nechce, aby byly u plotny a poslouchali kluky.

Jo ještě jsem zapomněla - Říkali mi Leni - je to sice povinná školní četba, ale ta knížka mě kdysi dost dostala. Na druhou stranu, tam se s tou náhradní rodinnou péčí hraje se zcela převrácenými znaménky, tak uvidíme, jestli tuhle jí budu dávat jako dárek a nebo se na to vykašlu...

LURA: Třídím teď staré dětské knížky pro synovce a neteř a knížek s identifikační hrdinkou tu mám docela dost.¨

Takže letos pětiletá neteř dostane Heidy děvčátko z hor (jeden z klíčových prvků tady je ta ztráta rodičů, neteř je osvojená), teoreticky bych jí možná dala i Polyanu, kdyby to nebyl takový škvár. A knížku Majka - knížka z 70. let o holčičce co potkala v zahradě skřítka. Ronju mají. Holky k identifikaci jsou třeba v Dětích z Bulerbynu.

Až bude trošku starší i na složitější příběhy, tak tu na ní čeká Alenka z planety Země. Knížky od Ransomeho, Velké trápení od Šmahelové, Lucie postrach ulice a Katrin a Lotka od Kastnera.

Z novějších knížek mě napadá třeba Zlatý kompas. A třeba v Miyazakiho filmech jsou samostatné hrdinky pro holčičky a navíc to jsou krásné, zábavné, poetické a chytré animáky.

ECLECTICA: Jo a ten článek mi přijde perfektní, vidím to úplně stejně. Nevím, kde jsi tam vzala, že z nich vyroste chlapák/mamina, píše tam, že výběrem dárků se to nedá ovlivnit ani jedním směrem...
A s knihami a filmy je to úplně přesný - vždycky jsem měla problém najít správnou knížku, kde bych mohla mít hrdinku za vzor (a napadlo mě, že dokud budou mít holčičky za vzor jen mužské hrdiny - a pokud je potřebují, najdou si je - může jim to způsobit víc problémů, protože se budou identifikovat s mužským vzorem).
Oblíbená byla Ronja, dcera loupežníka, skvělá je filmová verze Popelky Tři oříšky pro Popelku, protože Šafránková tam fakt nehraje puťku, pak v trilogii o husitech se mi líbily husitské ženy, které bojovaly spolu s muži,ale jinak to byl Robinson, Verneovky, Májovky, Lovci mamutů (byla jsem Kopčem), U pravěkých lovců...

ECLECTICA: Tak mí chlapečci nosili všechno, co je napadlo. Protože děti se rády zdobí a nosí různé věci a chtějí si všechno vyzkoušet - bez ohledu na pohlaví. Takže všichni si prošli sukněmi a šaty, parukami, líčením, sponkami ve vlasech ap. Ačkoliv se to u prostředního díky sporu s babičkou dokonce řešilo i u soudu, že by to mohlo narušit jeho sexuální identitu (přišel do školky v šatech a babička ho odtáhla na Fond ohrožených dětí, kde to zdokumentovali), tak psycholožka prohlásila, že nikoliv, protože to bylo jeho přání a nikdo ho k tomu nenutil a že to je u dětí běžné...
TMA: Pánská móda mi přijde absolutně šílená a hlavně fádní. Když se podíváme do historie, co všechno muži nosili, tak to bylo zajímavé. Ale přesně jak píšeš - od určité doby se to zaseklo a nemá to daleko k tomu, čo nám přijde legrační třeba u amišů...
Nejstarší jednu dobu nosil pánskou sukni a nikomu to nepřišlo divné - sukně skutečně nevypadala žensky, stejně jako by nikdo nepodezíral Skota v kiltu, že se převléká za ženu :-)

KAWALSKI: Když se jedná o rodinu, tak jdou někdy předsudky nakonec stranou.. doufám :(

U mě doma to bylo vlastně docela podobné.. jen jim z toho 'potenciálního gaye'.. vyrostla lesba :))