tadyto tlačení "specialistů" na super zdravý jídelníčky s nesmyslnýma jídlama typu "čtyři knekebroty s tvarohem", poučky "tak nežer a půjde to samo" a to jak člověk vidí hubený lidi kolem co celej život žerou normálně vede k ukázkový PPP.
Ac esta ven nevede přes ještě větší restrikci, ale přes opravení psychickýho stavu, vztahu k sobě, okolnímu světu a tím i k jídlu a taky dostání toho celýho kolotoče pod kontrolu. Protože člověk co se roky normálně nenajed, je jen hromádka nervů.
Já jsem typ kterej musí mít pod kontrolou všechno okolo, že mi pak nezbývá síla na kontrolu mojeho vlastního fungování. Přijde mi, že se konečně po letech začínám dostávat z deprese spojený s PPP, díky dvěma věcem.
Že jsem začala intenzivně řešit moje věci a vlastní stavy, a vypustila ten perfekcionismus na práci a okolní aktivity.
A že se snažím dostat pod kontrolu jídlo.
Tzn. píšu do tabulek úplně všechno. Vyplavalo to, co překvapivě byl model převzatej od matky, kterej mám od dětství. Celej den nejíst a pak, protože se nesmím najíst jako normální člověk žejo, tak jenom zobnout něco málo a takhle pořád dokola.
Jenomže tělo není blbý, a když mu tohle dělá člověk dlouhodobě, naprogramuje to "něco málo" na chipsy, sýry, saláty s olejem a jiný "malý" nebo "jakože zdravý" věci.
On bonbón lindt má jen o 20 kalorií míň, než celej jeden Nowaco kuřecí strips, kterej je fakt velkej a člověk by řek te prasárna. Takže teď jím občas pizzu, fast food, stripsy z mrazáku a hranolky, a k tomu normální zdravý jídlo - luštěniny, bramory, zeleninu a pečivo. Jen hlídám množství.
A po dlouhý době hubnu.
Jasně, jím tuňáky jen ve vlastní šťávě, ne v oleji, vážím tuky na gramy včetně mayo, vejce maj překvapivě dostu tuku, tak pak musím docela počítat když si je dám,
ale pointa je to, že to vím, a do budoucna si tyhle základy budu pamatovat a nebudu to muset řešit. Žádný zákazy a blbosti.
Ty jídelníčky od Nehladu a podobně jsou přece poměrně kekel, žádnej normální člověk, kterej chce mít sociální život, jít ven na jídlo, dát si drink a občas si užít prasárnu, na tom nemůže dlouhodobě fungovat.
Přijde mi, že je to další forma sebetrýznění, ale zároveň to chápu z toho pohledu, že člověk už neví co víc zkusit jinýho.