MAR_TINA: Chápu tě. Neskutečně mne deptalo, když jsem teď prakticky 3/4 roku denně dusila, že nic pořádně nemůžu. Třeba pár dní jsem mohla dát alespoň reformery, kdy jsem se hned na začátku lekce ostatním omlouvala za kašel.
Dobrá zpráva ale je, že jak je tělo dříve trénované, poměrně rychle zase zpevňování svalů, když už se člověk může hýbat, funguje. U mne to bylo regulérně o 2 čísla velikosti za měsíc, přitom dolů šlo necelé kilo.
Váha jde dolů neskutečně šnečím tempem, ale peču na to - jak píše ANNIKA: přežít to a pak postupně rozchodit, je v určité době to zásadní.

ARGANNAH: Už mne párkrát napadlo, že my, co celý život bojujeme s váhou, jsme ve skutečnosti závislí na pohybu.

ARGANNAH: Podepisuji. Po každém zásadním úbytku přišel nějaký masakr.

ARGANNAH: Hele, mám známou, co říká, že je tlustá, protože by pak prostě nebyla hodná, ale parádní děvka. Což je vzhledem k tomu, že celý život je jen s jedním mužem, fakt paradox.
A já zase pokaždé, když jsem neměla nadváhu, měla dost šílené zážitky s obtěžováním a napadáním. Jenže vyslov to před někým - jsi pak jako bonus za sebestřednou krávu, co řeší ptákoviny.

MAR_TINA: Při embolii zadržuješ vodu, to je to kilo. Když chodíš, jíš beze změny, tak se nic dít nebude. Drž se a dej tělu šanci se uzdravit.

MAR_TINA: hlavně klid. Já vim že se to dobře říká, ale stres tomu nepomůže. dvě kila nic nejsou, a nejspíš je to voda. Nepřepínal bych fyzický cvičení a soustředil se na psychohygienu.
To dobře dopadne, uvidíš :)

Já jsem přišla s osobní panikou. Embolie tam stále je, usuzuju z (ne)schopnosti projet se na kole a plavat. Asi to bude mizet týdny, měsíce? K nějakému lékaři, co mi možná dá nějaké informace, jdu za dva týdny.
Tělo reaguje na neokysličení bůhví jak - fakt netuším, co se uvnitř děje. Mám 2 kila nahoře, doufám, že otok. Jsem celá taková oteklá boulovitá medúza, po sebemenší aerobní námaze (15 km rovina na kole) jsem úplně hotová, otečou mi nohy a regeneruju dva dny.

A mám paniku, že se kondice nevrátí dlouho. Že ztloustnu - ne proto, že bych se nehýbala (chodím, jemně cvičím, jemně plavu) a jedla, ale protože bůhví jak probíhá metabolismus, když blbě dýchám. A pro mě je každý kilo boj na měsíce :( Bolí mě koukat na cyklovidea, protože dokážu jet leda jako babička do krámu. A nemůžu na kurz, na který jsme chtěla.

Asi nejhorší je na otm to neznámo, že moje konečně funkční tělo reaguje jinak a já nevím, co se děje a jaký na to pěkně inženýrsky aplikovat postup.

CMLKA: per se nic, jestli si pamatuju dobře.
já to chápu tak, že v principu to je upf. A pochopitelně čím méně syntetických příchutí barviv a sladidel tím lépe.
Ale pokud to má pro dotyčnýho nějaký benefity, třeba díky tomu nesežere nějakou tyčinku, nebo mu to umožní sníst dost proteinů, a pokud ti to nezpůsobuje nutkání se tim přežírat,
tak to je pozitivní změna.

Osobně to vidím na standardní paretovo pravidlo, snažit se o 80% bez upf. Nemá cenu to hrotit na max.

a co na proteiny říká vůbec kniha Ultrazpracovaní lidé?

ANNIKA: Trosku pomůže ho nechat odstat, i 10 minut stačí. Část té umělé chuti dělají ty přídavky, co zajišťují dobré rozpouštění. Díky za tip s teplým mlékem.

KURE: Ha, ten mam v merku na příště. S vodou jsem si vůbec netroufla, dávám si ho do mléka. V létě s ledem jakoze "ledový kafe" a teď to v teplým mliku vydávám za kakao. No. Aspoň jsem zjistila, že v tom teplým mliku je to nejmenší zlo, ve studeným krásně vynikne ta umělá pachuť, co se ti rozmazne po patře.

Ale na fb to vychvaluji i lidi, co nejsou falešný profily, tak to moc nechápu. Buď nemají chutovy pohárky nebo jsem zmlsana.

ANNIKA: jo, léto je na hubnutí naprosto blbá doba, to se nedá. A k tomu proteiňáku, mně na zasycení proteiňák nefunguje, nejlíp mě zasytí sníst 30 g Gran Moravie :))

ARGANNAH: Ono i v celkem dobrých časech to dost kolísá, nebo teda aspoň mne. Tak se snažím jist unosny minimum, tzn. když nemám moc hlad, tak třeba jen proteinak nebo banán, ale když hlad mám, tak se holt najím a jen snažím neprecpat. A někdy se prostě nafutrovat musím a pak tam ještě poslat horký kakao s kusem čokolády. Tak pošlu. Stav askeze a hladu dlouhodobě nezvládám a ani zvládat nechci, protože než být pořád hladová, nešťastná a po večerech mít vlhký sny o zakusku, to asi radši budu tlustá.

Jinak jsem ale zjistila, že ideální dietní režim je bůček nebo kachna :-D Rodina si vyžádala a já se někdy po jedné vydatně najedla téhle Light pochutiny, ve tři si dala kafe a domácí buchtu s tvarohem a do večera už neměla hlad. A váha šla dolů. Když si dám v poledne rizoto, bez večeře nepreziju a váha hned zareaguje. Prostě nám zlé farmafirmy tají, že bůček je tukozroutskej!

ANNIKA: Já si to taky každou chvíli říkám - že to chci stihnout ještě před menopauzou. Akorát jak přijdou zlý časy (jako třeba teďka) a já během nich nezačnu okamžitě raketově přibírat (teda nevím, pořád ještě můžu začít, teď se mi toho sešlo FAKT dost najednou), tak jsem mega vděčná, že jsem to s tím hubnutím nehnala. Permanence je důležitější než rychlost, si člověk musí furt opakovat. K čemu je shodit třicet kilo za rok, když to má člověk za další rok zas zpátky.

ARGANNAH: To je pravda, ale zase abych to stihla ideálně před důchodem, že jo.

Pozitivní ale je, že to nijak nehrotím, nehladovím, přestála jsem pár kol šílený nespavosti, jsou v tom dovolený, kdy teda zmrzku a dobroty fakt nehodlám omezovat... Takže je fajn, že je trend i tak dobrý. To mě znervoznovalo na plíživém přibírání, že to sice až taková hrůza, ale za pár let bude.

Pokusila jsem se začít večeřet proteiňák (a je to teda strašnej kentus, a to tomu mají tu drzost říkat "nejlahodnější protein". To bych nechtěla vidět "chemickej hnus s pachutí v pytlíku" :D ) Mě teda pití, ani koktejl apod nezasytí, tak jsem si k tomu zkraje dala třeba ještě banán nebo kus toastu a tak. A postupně jsem si na to nějak zvykla a celkem bezbolestně se mi režim z "ráno nedokážu jíst, přes den lítám, večer pak v klidu zasednu ke stolu" přenastavil na "ráno mám hlad, jím pořádně, oběd solidní, pak kafe a třeba něco k němu a pak už nemám moc hlad." A ono to udělalo docela dost.

Teď na podzim se mi hubne nejlíp (všichni velebí léto, ale ani prd, to je furt nějaká zmrzlina, vedro, člověk se ve 33°C nemá vůli ani hnout a zaplavat si pořádně mě děti nenechají), tak se pokusím hecnout ještě na kus dolů, blížím se k nejnižší váze za posledních 10 let :)

Dneska se jdu zatetelit - váha mi postupně jde dolů, ale fakt geologickým tempem a navíc je to pořád půl dolu, tři čtvrtě nahoru, nic, tři čtvrtě dolů... Celkově už to bude cca 8 kg, ale za asi dva roky, plus teda hodně jezdím na koloběžce a snažím se chodit, ale nijak závratně. Přijde mi, že vypadám líp, ale váha žádný zazrak nepředvádí, oblečení nijak dramaticky neplandá...

A dneska jsem přišla k doktorovi na prevenci a on mě pozdravil slovy: "Teda ale vy jste zhubla, že jo?"

Já že jo, ale nijak závratný čísla, a on, že je to ale hodně vidět už jen na obličeji..."

A to tam chodím jednou za uherák a lidí tam má mraky. Tak mám radost, že to přece jen vidět je i při týhle nadsvětelný rychlosti :)

BERUSKA_CA: to neni jen o tom, ze ten rodic si velmi dobre uvedomuje, ze udelal chybu a jen se mu nechce to priznat a omluvit se. Spis si myslim, ze je to i nevedome popreni, protoze porad sve deti maji radi a s tim by se tezko zilo to jakoby zjistit, ze vlastne fakt hodne moc poskodili sve dite.

ELIZHANNAH:
IOM_NUKSO: máte pravdu obě.
Ale neřeším to, chápu, že to potřebuje popřít.