POZITRON: jsem asi divná, ale mně se teda mnohem víc líbí i s vráskama a varhánkama. Aspoń jsou vidět jeho obličejové rysy.

To je totiž moje noční můra. Jakmile přiberu nad nějakou určitou mez, tak se můj už tak kulatý obličej utopí v tuku, je to v podstatě jenom buclatý měsíc s knoflíčkem a dvěma flekama místo očí.

Hodně tlustí lidi vypadají v podstatě všichni velmi podobně, právě proto, že mají tu ztučnělou tvář, a člověk se pak dost diví, když se po zhubnutí vyloupne jejich "pravá" podoba.

POZITRON: Má holt asymetrický obličej a pod zakulacující vrstvou tuku se to trošku ztratilo.

LUSINDA: tohle je jeho brácha, ten hubnoucí byl Karel

TESSS: je tam úplně každý výrobek na českém trhu skoro, já jsem brala první, co mi to nabídlo, a nabízí mi to ty, který dávám nejčastěji a nakupuju v lidlu :)

POZITRON: Cast je blby svetlo vs nahovno svetlo… druha cast ze oni geneticky v rodine nemaj nic moc obliceje (vypada mnohem vic jako bracha)… takze jo, urcita “strhanost a plandavost” tam je, ale imho by to nebylo o moc lepsi, ani kdyby mel celej zivot idealni vahu

Take vam nekomu prijde, ze vcerejsi promena mela extremne negativni vliv na oblicej toho muze? Po je prvni fotka. Tam uz neni ani podoba. :-o

MAR_TINA: SIBETH: Já ve STOBu shazovala poporodní kila (takže jde tak o r. 2017. Ve skupině a v rámci každé lekce byla i hodina cvičení v tělocvičně. Zhubla jsem tenkrát asi 8 kg a dost dlouho to +- 2 kg držela (to, že mám dneska o 15 kg víc je problém neukočírovaného přechodu, který se nešťastně zkombinoval se stresovým obdobím v práci). Řekla bych, že tam roli hrála i vzájemná podpora - my jsme se tam sešly jako docela dobrá parta a scházely jsme se ještě nějakou dobu potom.

KURE: Matka: “Co jste obedval?”
Pacient, kteremu bylo doporuceno zhubnout, byl morbidne obezni: “Kachnu!” Kdyz videl, jak se na nej divaji, pohotove dodal: “Ale ona byla takova duta!”

KURE: Naše nám jednou donesla "úplně dietní prejt" :-D Samozřejmě zanorenej v litru sádla. Tahle hláška pak u nás zdomacnela.

Stejně jako "šaty, moderně střižený", což byl vždycky nejakej vybledlej pytel z hlubin sklepa.

Ale to bych jí nevycitala, každej jsme nejakej. Ale ty další kecy pak.

Moje babi, která mě jako školou povinne děcko vykrmila, podávala hory jídla. Všechno dietní. Kachna dietní, knedlíky dietní, chlebíčky který doslova plavaly v majoneze dietní, kyble bramborovyho salátu, polivky kde bylo nahoře jedno mastný oko, tak dva milimetry hluboký.
Ale když jsem si chtěl po nekolikahodinovy zranici osladit kafe, tak byl ohen na střeše. Jsi tlustej, to nesmíš. :D

ANNIKA: jj moje obezni babicka taky vzdy okomentovala, kdo se „spravil“, aby ho vzapeti pohostila buchtama nebo livancema zalityma maslem/herou

MARKYSHA: Tos mi připomněla, ze jsme jeli před par lety na návštěvu za naší babcou, už na tom byla špatně. Chtěla jsem jí trochu rozveselit, vezli jsme tehdy asi triletyho syna, ať se potěší...

No, první co mi řekla bylo, že jsem nějaká hrozně tlustá a jestli jsem v jiným stavu nebo jsem tak hrozně přibrala.

Nejvtipnější na tom je, že byla velmi obézní, co si ji pamatuju. A děda ještě víc, babi byla profi kuchařka, vařila z tun másla, sádla a cukru a společně jen jedli a leželi na gauči. Už někdy ve třiceti prý nedělala nic jinyho... A jak ještě na starý kolena umělá potěšit.

LUSINDA: Právě v tom STOBu s tím věčným vážením jsem si tehdy vypěstovala stres z množství jídla. Tahala jsem s sebou všude váhu jak magor. Odhad na množství ale stále nemám, protože mi buď nic jíst nechutná, anebo naopak když mi něco chutná, nemám záklopku. Což v kombinaci s pocitem viny z věcí, který si tlustý člověk jakože nemůže dovolit, dělá svoje. Momentálně jsem ve fázi, kdy na jídlo nedbám.
Potřebuji hlavně vysoce lepkový pečivovitý koláčovitý věci a čokoládu. Dělá mi to dobře na nervy. :-D