PATISLAV: jako jo, ale současně - jaké řešení má situace "dítě s PAS / ADHD / PAS+ADHD"?

Krom "sjet lékama do letargie", což se asi oba shodneme, že optimální řešení není.

Můžeš vytvářet prostředí vedoucí k upevňování návyků. Můžeš denně korigovat a trpělivě respektovat, že v některých ohledech dítě dozrává pomaleji než jeho NT vrstevníci (ono známé zhruba třetinové zpoždění ve vyzrávání sociálních dovedností a seberegulace). Můžeš každej den a o každej kopec bojovat a přitom se snažit být co nejvíc stabilní a klidný, protože tyhle děti potřebujou koregulaci výrazně víc, než "normální děti", a výrazně víc zrcadlí tvoji vlastní blbou náladu a frustraci. A jediný, co z toho máš, je obvykle nátlak okolí, že ten pokrok, kterýho jste dosáhli, není dostatečný, protože to furt není tabulkový.

Pochybuju, že existuje rodič, kterýho by v takové situaci nepotěšilo, když si někdo dá tu práci, nakoukne "za záclonu" a řekne "vidím, že se snažíš".

PATISLAV: jenže tato velmi toxická paní přímo říká "možná jsou i někteří rodiče, jejichž děti opravdu mají nějaký problém, ale jinak jsou to všechno narcisti" - ale ono je to jaksi naopak, možná jsou mezi rodiči dětí, které mají problém, i nějací narcisti, ale jinak se většina pere s velmi, velmi nepřátelsky nastaveným systémem".

A jinak teda ta její definice narcismu hned na začátku je takovej strawman, že pokud tohle považuje za narcismus, tak ji neměli nechat projít ani zápočtem v prváku.

PATISLAV: tu jsem poslouchala taky.
Co přesně je ten vlastní prospěch a status z toho, že má člověk neurodivergentní dítě? Krom výrazně vyššího rizika deprese, úzkostných poruch, rozpadu partnerského vztahu, jo a nižší šance na lepší pracovní uplatnění, protože tyhle děti mají zvýšené nároky na čas a péči minimálně jednoho, ne-li obou rodičů?
V českých podmínkách jako bonus k tomu člověk každou chvilku uslyší, že "za našich mladejch let by na něj vzali rodiče rákosku a bylo by po ADHD".

Ty zkopírované pasáže z videoblogů pečujících matek říkají pouze to, co všichni dětští psychologové a psychiatři - aby mohli rodiče poskytovat adekvátní podporu svým neurodivergentním dětem, musí mít taky vlastní podpůrnou síť, ideálně i vlastního terapeuta, s nímž kupříkladu mohou řešit vlastní frustraci tak, aby to nepřenášeli na to dítě.

RANDOM_NIGHT: to je ten problém se slovíčky a že ne každý je chápe stejně. Pro někoho je disruptive, že ho cosi vyruší a on se musí znovu zamyslet, pro mě je disruptive, že mě vyruší a já pak na tu činnost zapomenu až do druhého dne, kdy o to "zakopnu".

QUANTI: paní je "antifeministická psychiatrička" a jejím cílem je strefovat se do typicky ženských rolí, v tomto případě pečující osoby o neurodivergentní dítě. Protože matky, které pečují o neurodivergentní děti, si jejich diagnózy vymýšlí proto, aby se staly centrem pozornosti a získaly soucit okolí.

Jako pečující o neurodivergentní dítě bych jí ten soucit okolí nejradši nacpala někam. Od školkové věku onoho dítěte se po mě vozí vychovatelky, učitelky, vedoucí kroužků, spolucestující v dopravních prostředcích, a další neznámí lidé, kteří neváhají mi oznámit, co si myslí o mých výchovných schopnostech a o mém dítěti. Během přípravky toho dítěte byl každý den sázkou do loterie, jestli hodinu před vyzvednutím z družinu budu nebo nebudu objímat záchodovou mísu, protože ze stresu "co se zase dozvím" mi bylo furt fyzicky špatně. Ale jistě, podle paní psychiatričky jsem si tu diagnózu au-DHD u dítěte vymyslela proto, abych si užívala pozornosti.

TRISSIE: "koukej nemluvit, ať ti ten autismus přiklepnou", nebo jak?

TRISSIE: Wtf? Když vidím, jak o parník pomohly léky úzkostnýmu/OCD synovi po letech málo efektivní terapie? To si teda fakt pouštět neplánuju.

a ještě víc mě děsí představa psychiatra, který nevěří na psychiatrické léky (kolem 15:00, ale už si to znova pouštět nebudu).

TMA: já tím slovem dost šetřím, ale ta paní je tak neskutečná pick-me píča, že to se hned tak nevidí.
druhá možnost je, že je sama na spektru a absolutně postrádá schopnost vidět věci jinak než černobíle.

dala jsem zhruba 2/3, asi bych to mohla používat místo ranního kafe na zvednutí tlaku, ale radši ne.
a teda osoba, která se naváží do matky nemluvícího autistického dítěte, že akorát touží po pozornosti (a teda asi si tu diagnozu vymýšlí nebo co), tak to chce hodně velkou dávku nenávisti a touhy do někoho si kopnout.

děsí mě, že je to psychiatrička a potkává se s pacienty.

TMA: No tak kdyz jsem nezodpovednej ADHDckar tak je lepsi to o sobe vedet a nejak s tim pracovat nez si rikat, ze to prece neni vymluva. Neni to vymluva, je to diagnoza a proste jsem nespolehlivej, mam nejaky mitigacni mechanismy jasne ale nikdy nebudou fungovat na 100% Ja jsem se s tim smiril a je mi lepe, lidi kolem me taky protoze proste pochopili, ze to nedelam schvalne. Obcas kdyz se nekdo ozve protoze jsem neco zapomel nebo dosel pozde tak rad odpovidam, ze pokud mate nejakej problem s mym ADHD tak ja takovych problemu za den resit stovku :D A to neni vymluva, to je proste realita a nejrozumnejsi reseni je s tim proste pocitat, vzit to jako fakt a jit dal.
ADHD nema byt vymluva ale je to duvod a rozhodne by nemelo byt nejakym bicikem k sebemrskacstvi to nikam nevede.

TMA: a k cemu se to vlastne pouziva jako vymluva, vymluva pro co? Mne fascinuje, ze se tohle hodne toci zrovna kolem adhd, proc zrovna adhd?

A co diagnoza jako navod?

VITEX: To bych ani necekal, je to myslene pro mistni :) Ale vzhledem k uspechu prednasek v Brne je mozne ze budou nejake prednasky i v Praze to sem kdyztak hodim pozvanku. Aktualne se resi mozne prostory a spoluprace s dalsimi psychology/psychiatry co se specificky ADHD dospelych v CR zabyvaji.

SPIKE411: Tu tretiu som uz zvladla 3x stratit :)